Fjodor
Michajlovič Dostojevskij
Zločin a trest –
Преступление и наказание – Crime and Punishment – 1866
Chudý student
Raskolnikov je donucen pro nedostatek financí přerušit studia. Žije
v malé, depresivní komůrce v Petrohradě, utápí se v chmurných
úvahách a sotva vychází ven. Neustále si pohrává s myšlenkou zabít
starou lichvářku, aby mohl odstartovat svou kariéru. Vymyslí i svou
vlastní ideologii, ve které rozdělí lidi na dvě skupiny – tupý
materiál, jehož povinností je množit se a uchovávat stávající řád, a
lidi nadřazené, kteří řád boří a mění. Ti druzí tak mají právo
spáchat menší zlo pro větší dobro.
Raskolnikov se
nakonec v horečnatém stavu vydá lichvářku zabít, zločin však provede
naprosto amatérsky a ještě je nucen zavraždit i sestru lichvářky,
která se mu připlete do cesty. Zmatený Raskolnikov ani nesebere
všechny peníze a cennosti a zoufale prchá pryč. Svou kořist ukryje a
už se k ní nikdy nevrátí.
Sám přivede svým
chováním na stopu policii, ta však proti němu nemá žádný usvědčující
důkaz. Do Petrohradu navíc přijíždí jeho matka a sestra, nedokáže se
však k nim chovat tak, jak by chtěl. Ze svého hříchu se vypovídá
mladičké Soně, již nepřízeň osudu dovedla až k prostituci. Soňa
Raskolnikova, který se hroutí čím dál více, ať už pochybami o své
teorii, či tím, že i v rámci ní selhal, přiměje, aby se přiznal a
přijal trest.
Raskolnikov je
díky svému dobrovolnému doznání odsouzen jen na osm let nucených
prací. Odjíždí na Sibiř, kam jej následuje Soňa. Ve vězení u něj
dochází k mravnímu přerodu díky lásce k Soně.
„Zločin a trest“
je velmi, zajímavá kniha, která se dá vykládat na mnoho způsobů.
Kromě hlavní linie obsahuje i další, neméně poutavé příběhy. Nicméně
je to také kniha velmi dlouhá; či přesněji příliš dlouhá. Pasáže,
kde Raskolnikov bloumá městem jaksi v pološíleném stavu či blouzní
ve své komůrce, zabírají příliš mnoho místa a ubíjejí čtenáře. Sice
to není utrpení (pro čtenáře) nijak hrozné, ale znatelně to brání
plynulosti příběhu a napětí. Přesto je však „Zločin a trest“
klasikou zaslouženě – sonda do Raskolnikova nitra je tak sugestivní,
že se jí může sotva která kniha rovnat.