William
Shakespeare
Zkrocení zlé
ženy – The Taming of the Shrew – 1591
Dráteník Kryštof Šikulka se opije pod obraz. Skupina šlechticů na
něj znechucena narazí a rozhodnou se z dráteníka si pořádně
vystřelit. Oblečou jej do panských šatů a snaží se mu vsugerovat, že
jeho skutečný život byl jen horečnatý sen a ve skutečnosti je velkým
pánem. Přicházejí herci a hrají pro Kryštofa představení.
V
něm se konají několikanásobné námluvy, přičemž ústřední linka se
točí kolem Petruchia a vzpurné Kateřiny. Petruchio se nebojí pověsti
Kateřiny, která je vůkol známa jako prvotřídní megera, a rozhodne se
ji zkrotit; ve zkratce tak, že je na Kateřinu velmi drsný. Nenechá
ji spát, nedá ji jíst, ponižuje ji, až se nebožačka podvolí a stane
se poslušnou ženou.
Nemohu si pomoci, ale „Zkrocení zlé ženy“ mi připadá jako velmi
nepovedená, odbytá a nedodělaná hra. Prolog s dráteníkem je zábavný
a chytře promyšlený, navazující představení také dává příslib
promyšleného budoucího prolnutí obou rovin a vypointování.
Přesně to se však nestane. Dráteník se již na scénu nevrátí, jeho
příběh je nedokončen. Drobné příběhy uvnitř hry, obsahující bezpočet
převleků a vydávání se za druhé slibuje komický chaotický kolaps, ke
kterému hra dlouho sbírá dech, aby jej v zápětí jen bezmocně
vypustila.
Jednotlivé části
tak sice mírně pobaví, slovní hříčky jsou výborné, nicméně jako
celek je hra dysfunkční. Jejím vynecháním tak čtenář vzhledem k
bohatému mistrovu portfoliu nic nezkazí.