Čtenářský deník

	Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež
Home Čtenářský deník Maturitní otázky Jiné materiály Odkazy Guestbook E-mail	Jerome David Salinger Kdo chytá v žitě – The Catcher in the Rye – 1951 Vypravěčem příběhu je dospívající chlapec Holden, jehož právě vyhodili ze školy – již po několikáté. Holden má spoustu názorů na vše kolem, většina věcí ho vytáčí a o většině lidí si myslí, že jsou kreténi a pokrytci. Holden se vrací domů, ale jelikož by se normálně měl vrátit později, rozhodne se zbývající dny prozevlovat ve městě. Chodí od ničeho k ničemu, do barů i na rande, dokonce si najme prostitutku, ale na nic si s ní netroufne. Nakonec se rozhodne z města ujet kamsi do lesů, kde by si žil v klidu a pohodě ve vysněné chaloupce. Nejraději by dělal něco prostého a užitečného (odtud název knihy, vycházející z Holdenovy fantazie, jak v žitném poli na okraji útesu zachraňuje děti před pádem). Po setkání se sestřičkou, kterou má skutečně rád, se však vrací domů. „Kdo chytá v žitě“ je osobité dílo již od první stránky – bohužel negativně osobité. Styl je plný hovorových výrazů, vulgárních výlevů a častých podrážděných odseknutí, že vypravěč (tj. Holden) to lépe vysvětlit neumí. Cílem tohoto přístupu má být pravděpodobně vyvolání autentičnosti a upřímné opravdovosti v banálních komentářích dospívajícího chlapce, které často útočí na pokrytectví a přetvářku ve společnosti a její povšechnou nespravedlnost. Paradoxně toto vyjadřování na úrovni retardovaného neandrtálce s odpovídající slovní zásobou vytváří přetvářku mnohem větší, s postupem knihy také stále protivnější – dojem, že se nám autor snaží rebelskou formou vnutit otřepané, sladkobolné morality, jen sílí a otravuje tím více, čím více se je Salinger snaží na oko zastírat. Čtenář tak při tisícem opakování každé hlášky typu „to by mě umrtvilo“ dostane chuť knihu přiložit do krbu – a sympatie k hlavnímu hrdinovi také nerostou. Navíc Holden je dost odpudivé individuum samo o sobě, kouří, pije, všechny kolem nenávidí – jistě, tápe po hodnotách, bloudí světem, nevidí budoucnost, to je tematika zajímavá. Ale kniha se spokojuje v podstatě jen s tím, že tento stav nastolí, moc jej nerozpracovává. Problém je, že nelze ani pořádně určit, čím chce kniha vlastně být – jako společenská kritika je plytká a prvoplánová, jako studie dospívajícího chlapce poněkud naivní až schematická. Nabízí některé jemnější momenty, kde čtenář zapomene na ubíjející styl i averzi k hlavní postavě obecně, ale z většiny je to čtení prázdné a nezáživné. A hlavně falešné.

Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

Jerome David Salinger

Kdo chytá v žitě – The Catcher in the Rye – 1951

Vypravěčem příběhu je dospívající chlapec Holden, jehož právě vyhodili ze školy – již po několikáté. Holden má spoustu názorů na vše kolem, většina věcí ho vytáčí a o většině lidí si myslí, že jsou kreténi a pokrytci.

Holden se vrací domů, ale jelikož by se normálně měl vrátit později, rozhodne se zbývající dny prozevlovat ve městě. Chodí od ničeho k ničemu, do barů i na rande, dokonce si najme prostitutku, ale na nic si s ní netroufne.

Nakonec se rozhodne z města ujet kamsi do lesů, kde by si žil v klidu a pohodě ve vysněné chaloupce. Nejraději by dělal něco prostého a užitečného (odtud název knihy, vycházející z Holdenovy fantazie, jak v žitném poli na okraji útesu zachraňuje děti před pádem). Po setkání se sestřičkou, kterou má skutečně rád, se však vrací domů.

„Kdo chytá v žitě“ je osobité dílo již od první stránky – bohužel negativně osobité. Styl je plný hovorových výrazů, vulgárních výlevů a častých podrážděných odseknutí, že vypravěč (tj. Holden) to lépe vysvětlit neumí. Cílem tohoto přístupu má být pravděpodobně vyvolání autentičnosti a upřímné opravdovosti v banálních komentářích dospívajícího chlapce, které často útočí na pokrytectví a přetvářku ve společnosti a její povšechnou nespravedlnost. Paradoxně toto vyjadřování na úrovni retardovaného neandrtálce s odpovídající slovní zásobou vytváří přetvářku mnohem větší, s postupem knihy také stále protivnější – dojem, že se nám autor snaží rebelskou formou vnutit otřepané, sladkobolné morality, jen sílí a otravuje tím více, čím více se je Salinger snaží na oko zastírat.

Čtenář tak při tisícem opakování každé hlášky typu „to by mě umrtvilo“ dostane chuť knihu přiložit do krbu – a sympatie k hlavnímu hrdinovi také nerostou. Navíc Holden je dost odpudivé individuum samo o sobě, kouří, pije, všechny kolem nenávidí – jistě, tápe po hodnotách, bloudí světem, nevidí budoucnost, to je tematika zajímavá. Ale kniha se spokojuje v podstatě jen s tím, že tento stav nastolí, moc jej nerozpracovává.

Problém je, že nelze ani pořádně určit, čím chce kniha vlastně být – jako společenská kritika je plytká a prvoplánová, jako studie dospívajícího chlapce poněkud naivní až schematická. Nabízí některé jemnější momenty, kde čtenář zapomene na ubíjející styl i averzi k hlavní postavě obecně, ale z většiny je to čtení prázdné a nezáživné. A hlavně falešné.