Jonas Jonasson
Zabiják Anders a
jeho přátelé (a sem tam nepřítel) - Mördar-Anders och hans vänner (samt
en och annan ovän) – Killer Anders and His Friends (Along with a Few
Enemies) – 2015
Per
Persson je tak trochu zkrachovalec. Pracuje načerno jako recepční a
to málo, co vydělá, hned projí. Když si tak jednou sedí v parku,
přimotá se k němu podobně zkrachovalá farářka (která nevěří v Boha a
vyhodili ji z fary), což odstartuje kolotoč dosti bizarních
dobrodružství.
V
hotelu se totiž kromě neplatící farářky rozhodne ubytovat i
několikanásobný vrah známý jako Zabiják Anders, kterého právě
propustili z vězení. Anders je jaksi jednodušší a recepční s
farářkou brzy přijdou na to, jak jej využít ke svému prospěchu.
Rozjedou business, kdy za nemalé sumy Anders láme lidem ruce, nohy a
tak podobně. Což funguje celkem dlouho a celkem dobře, než se stane
nečekané – Zabiják se rozhodne vydat po stopách Ježíše, se kterým ho
spíše nedopatřením seznámila farářka, a odmítne dále vykonávat
jakékoliv násilí.
To
ovšem hlavní duo nezastaví ve vybírání peněz za zločiny mnohem
ohavnější, než dosud poskytovali – jen aby se pak vypařili všichni
tři jako pára nad hrncem. Anders občas přidělá recepčnímu s farářkou
vrásky na čele (např. když přepadne pobočku dobročinné organizace,
aby v ní zanechal nemalý dar potřebným), nicméně vše nakonec dopadne
překvapivě dobře a z prostoduchého Anderse se stane mediálně slavný
příbuzný Robina Hooda.
O
něco méně nadšení jsou však zločinci, kteří si objednali za nemalé
částky práci, kterou nikdo neprovedl, a chtějí se Andersovi pomstít.
Farářka mezitím vymyslí, jak monetizovat Andersovu slávu, a založí v
jeho jménu novou církev. I tento business plán opět slušně nese,
přičemž pastor Anders hlásá především lásku k vínu, což publikum
rozhodně oceňuje. Církevní kariéra je ukončena střetem se zločinci
(kteří se víceméně vyřídí navzájem) a většina úspor vezme za své. Se
zbytkem peněz se zamilovaný recepční s farářkou usadí na odlehlém
ostrově a založí rodinu. Další nápad na sebe však nenechá dlouho
čekat – Zabiják Anders a Santa jsou si přece tak podobní...
„Zabiják Anders“ je dalším humorným románem Jonase Jonassona (po
veleúspěšném „Staříkovi“ a o něco méně úspěšné, byť podobně vtipné
„Analfabetce“). Na rozdíl od dvou předchozích knih tentokrát
nesledujeme osud nikoho výjimečně inteligentního ani netvoříme
dějiny – příběh je rozhodně nejvíce „realistický“, skoro by se
chtělo říct až usedlý. Což bohužel platí i pro humor jako takový...
Na
jednu stranu řemeslně vše pořád dobře funguje, Jonassonův
vypravěčský styl je pořád stejně líbezný (též díky schopnému
překladu do češtiny), dokáže vylovit vtip jen pouhým slovosledem či
dobře zvoleným sprostým slovem uprostřed vznosného projevu.
A zápletka jako taková rozhodně působí jako solidní komediální
materiál. Jenže nakonec překvapivě moc nefunguje.
Prvním důvodem je nepříjemná přítomnost násilí – v první fázi, kdy
Anders funguje jako nájemný lamač končetin, jsem měl celkem problém
naladit se na jakoukoliv veselou notu a spíš mi bylo ze čtení lehce
trapně. To se naštěstí brzy změní obrácením Zabijáka na víru a
budování jeho církve rozhodně patří k nejzábavnějším částem knihy –
ale ani to není nakonec dostatečně využito a epizoda končí náhle
(resp. po krkolomném exkurzu do fungování úřadu práce, naprosto
zbytečném a v kontextu humorné knihy nepochopitelném).
„Zabiják Anders“ tak je rozhodně nejslabší z Jonassonových tří knih
a jsem celkem na vážkách, zda vůbec knihu doporučit. Je totiž
bolestně průměrná, čtení je sice příjemné, ale obsah rozpačitý. Díky
utahování z médií a církví přece jen končí (alespoň pro mě) mírně
v nadprůměru, ale na další Jonassonovu knihu už se zrovna dvakrát
netěším.