Arto Paasilinna
Vlčí léto
laponského mlynáře – Ulvova mylläri – 1981
Finský mlynář
Gunnar Hutunen se přistěhuje do malé vesničky v Laponsku, kde
zakoupí zchátralý mlýn a začne jej opravovat. Vesničané však
Huttunena příliš nemilují – mlynář je totiž mírně řečeno blázen.
Není sice zlý a ani snad přímo nebezpečný, jeho skopičiny však
přivádí „počestné“ vesničany na pokraj šílenství.
Huttunen po
nocích vyje, jak ze štěstí, tak ze zármutku, nebo předvádí zvířata,
také se však lehce naštve a pak tropí nepředloženosti ještě větší.
Nedokáže se přizpůsobit konvencím a vesničané se jej rozhodnou
zbavit. Neustále si na něj stěžují a nakonec se jim podaří dostat
jej do blázince.
Huttunen však
z depresivního prostředí léčebny, kde pacienti jsou normálnější než
dozorci a lékaři, za nějaký čas uprchne a vrací se do vesnice. Musí
se však skrývat v okolních lesích, protože obyvatelé z jeho návratu
radost nemají. Jeho milá, zemědělská poradkyně Sanelma, za ním však
stále chodí a on se raduje z její lásky.
Vesničaní
neustále Huttunena nahánějí po lesích a ničí jeho dočasná tábořiště.
Nakonec se jim ho podaří polapit až díky léčce, kterou na něj
s nevědomou účastí Sanelmy nastraží. Policista Portimo, Huttunenův
přítel, jej má eskortovat zpět do blázince, tam však nikdy nedorazí.
Vesnici začne sužovat vlk a Portimlv pes, kteří pronásledují zejména
ty, co Huttunenovi ublížili.
„Vlčí léto
laponského mlynáře“ je čtivě napsaná kniha, která občas překvapí
milým humorem, stejně jako z ní někdy až běhá mráz po zádech.
Například pasáž z blázince nemá daleko do „Vyhoďme ho z kola ven“.
Nicméně většina
děje plyne velmi pomalu a poklidně a vlastně za celou dobu se toho
stane velmi málo. Paasilinna svým příjemným stylem dokáže, že se
čtenář nenudí, na druhou stranu že by příběh měl nějakou spásnou
pointu, to se také říci nedá. Nicméně to ani tolik nevadí, jen je
třeba se s tím smířit – pokud budete totiž čekat strhující příběh
plný zvratů a nečekaných odhalení, budete zákonitě zklamáni.