Johann Wolfgang
Goethe
Utrpení mladého
Werthera – Die Leiden des jungen Werthers – The Sorrows of Young
Werther – 1774
Mladík Werther
se po smrti své přítelkyně uchyluje na venkov. Nalézá tam mnohé
radosti života, čte si Homéra, bloumá přírodou, těší se prostotou
venkovských lidí. Brzy se také zamiluje; bohužel do dívky již
zadané. Lotta je čisté stvoření, po smrti své matky se starala o
kupu svých sourozenců a div by se nerozdala. S Wertherem si velmi
dobře rozumí a váží si ho.
Bohužel Lotta
svého budoucího manžela Alberta skutečně miluje a Werther raději
odchází. Dává se do služeb jistého vyslance, je však krajně
znechucen pokryteckou morálkou vyšších vrstev, rozdělením
společnosti podle stavů. Brzy je zhnusen natolik, že místo aby na
Lottu zapomněl, ještě více po ní touží.
Vrací se zpět na
venkov a neustále k Lottě chodí. Albert cítí, že Lotta mladíka má
ráda více, než by měla, a cítí se logicky okrádán o city, které by
měly patřit jemu. Navíc se mu nedaří ani v práci, a tak jejich
manželství prožívá těžké chvilky. Lotta však je od přírody ctnostná
a chce dodržet svou manželskou povinnost. Werther vidí, že nemá
šanci, a rozhodne se spáchat sebevraždu. Naposledy navštíví Lottu a
pozná, že ona jeho city opětuje. Přesto však je mu nedostupná.
S úderem dvanácté večer se zastřelí.
Nutno přiznat že
takto ve zkratce vypadá příběh teskně a poutavě. Bohužel skutečnost
taková není. Největší problém tkví právě v postavě Werhtera; je to
romantická postava jak se patří, to sice ano, ovšem až do extrémů.
Jeho zpupnost
není hrdinská, ale protivná, je neuvěřitelně domýšlivý, když
argumentuje, myslí si, že má pravdu jen proto, že to tak cítí,
vyzdvihuje slabosti jen proto, že do nich chce sám upadnout. Pravda
je, že má v knize i protipóly – Albert mu například připomene, že
argumentuje sice hezky, ale naprosto irelevantně, Lotta mu naznačí,
že ji miluje proto, že je mu nedostupná. Ovšem tyto hlasy
promlouvají jen velmi slabě. Jeho sebevražda je pak činem zcela
slabošským. Protože nemůže mít Lottu, chce udělat gesto, ve svém
dopise jí píše, že to dělá kvůli nešťastné lásce k ní – sobecky se
chce zaříznout do jejího srdce.
Ani stylově není
román žádným skvostem. Je psán formou dopisů, které s sebou nesou
dost svízelné vypravovací metody, ale nakonec stejně musí do děje
vkročit vypravěč a pospojovat poslední dopisy do smysluplného celku.
Celkově mě tedy
„Utrpení mladého Werthera“ zklamalo, až znechutilo. Román jednak
není moc čtivý (což ovšem může být do jisté míry zásluha
překladatele E. A. Saudka, mistra nesmyslných vět), ale hlavně mi
absolutně nesedla hlavní postava. Pokud byste se s Wertherem byli
schopni ztotožnit, pak třeba ve knize zalíbení najdete.