Čtenářský deník

	Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež
Home Čtenářský deník Maturitní otázky Jiné materiály Odkazy Guestbook E-mail	Joseph Heller Portrét starého umělce – Portrait of an Artist, as an Old Man – 2000 Eugene Pota je stárnoucí spisovatel, který v mládí prorazil dechberoucím bestsellerem, ale v současnosti už neví moc, o čem psát – a neví ani co dělat jiného, než psát. Zkouší rozvádět různé nápady, obvykle týkající se sexu či přepracování staré látky (skutečně staré – bible či antika) z netradičního pohledu, ale většina jeho pokusů ztroskotá velice brzy. Žije ve smířeném, sice nikterak vášnivém, ale pohodlném vztahu se svou třetí ženou, o peníze nouzi nemá, o mladé obdivovatelky také ne, ale stáří je neúprosné. Již nemá pro žádnou látku to pravé nadšení, co chtěl a mohl sdělit, už sdělil. V závěru knihy dospívá Pota k názoru, že napíše knihu právě o tom, jaký je život a tvorba starého umělce. Je otázkou, do jaké míry je dílo autobiografické. Vzhledem ke zcela otevřeným odkazům na „Hlavu XXII“ se dá myslím rozumně předpokládat, že hodně – není ani důvod, proč by kniha být taková neměla. Jistě postavy, konkrétní události atp. jsou nejspíše výsledkem spisovatelské volnosti, ale myslím, že o životní situaci a názorech autora v době napsání vypovídá kniha upřímně a věrně. Podstatnější otázkou však je, jestli to je kniha dobrá. A bohužel na to se úplně kladně odpovědět nedá. Potovy literární pokusy moc zábavné nejsou, někdy jsou dokonce až nudné, což sice je v souladu s tím, že se mu nedaří nic kloudného napsat, nikoliv ale s tím, že by to měl někdo dobrovolně číst. Co se děje mezi nimi je zajímavější, ale vlastně toho ani moc není – kniha kratičce vypadá, a to je ještě editorsky dvojnásobně nafouklá. Kladně naopak působí jistá odevzdaná ironie, která dokáže upřímně pobavit. Stejně tak o životě starého člověka (nejen umělce) vypovídá kniha zajímavě. Ačkoliv celkově je to čtení takové povadlé a unavené, stále je velmi inteligentní. A to je pořád lepší než naopak.

Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

Joseph Heller

Portrét starého umělce – Portrait of an Artist, as an Old Man – 2000

Eugene Pota je stárnoucí spisovatel, který v mládí prorazil dechberoucím bestsellerem, ale v současnosti už neví moc, o čem psát – a neví ani co dělat jiného, než psát. Zkouší rozvádět různé nápady, obvykle týkající se sexu či přepracování staré látky (skutečně staré – bible či antika) z netradičního pohledu, ale většina jeho pokusů ztroskotá velice brzy.

Žije ve smířeném, sice nikterak vášnivém, ale pohodlném vztahu se svou třetí ženou, o peníze nouzi nemá, o mladé obdivovatelky také ne, ale stáří je neúprosné. Již nemá pro žádnou látku to pravé nadšení, co chtěl a mohl sdělit, už sdělil. V závěru knihy dospívá Pota k názoru, že napíše knihu právě o tom, jaký je život a tvorba starého umělce.

Je otázkou, do jaké míry je dílo autobiografické. Vzhledem ke zcela otevřeným odkazům na „Hlavu XXII“ se dá myslím rozumně předpokládat, že hodně – není ani důvod, proč by kniha být taková neměla. Jistě postavy, konkrétní události atp. jsou nejspíše výsledkem spisovatelské volnosti, ale myslím, že o životní situaci a názorech autora v době napsání vypovídá kniha upřímně a věrně.

Podstatnější otázkou však je, jestli to je kniha dobrá. A bohužel na to se úplně kladně odpovědět nedá. Potovy literární pokusy moc zábavné nejsou, někdy jsou dokonce až nudné, což sice je v souladu s tím, že se mu nedaří nic kloudného napsat, nikoliv ale s tím, že by to měl někdo dobrovolně číst. Co se děje mezi nimi je zajímavější, ale vlastně toho ani moc není – kniha kratičce vypadá, a to je ještě editorsky dvojnásobně nafouklá.

Kladně naopak působí jistá odevzdaná ironie, která dokáže upřímně pobavit. Stejně tak o životě starého člověka (nejen umělce) vypovídá kniha zajímavě. Ačkoliv celkově je to čtení takové povadlé a unavené, stále je velmi inteligentní. A to je pořád lepší než naopak.