Molière
Tartuffe –
Tartuffe ou l'Imposteur – Tartuffe or the Hypocrite – 1664
Podlézavý a
svatouškovský Tartuffe se vetře do přízně bohatého Orgona. Ten si
jej oblíbí a skutečně si o něm myslí, že je to ctnostný člověk.
Proto také zůstává hluchý k varováním a výtkám od svých přátel a
příbuzných. Když jednoho dne Orgonův syn vyslechne, jak se Tartuffe
snaží svést Elmíru, Orgonovu ženu, jde rovnou za otcem a vše mu
poví. Orgon však na Tartuffa nedá dopustit a synovi nevěří, naopak
se s ním pohádá a vydědí ho. Svůj majetek se rozhodne dát do správy
Tartuffovi. Zajímavé je, že Tartuffe se nařčení nebrání tím, že by
říkal lži – ohání se řečmi o ctnosti, pokoře či Božích plánech,
kterými Orgona nepřímo manipuluje, ačkoliv navenek mu radí pravý
opak.
O něco později
však Orgon sám vyslechne, jak Tartuffe svádí jeho ženu. Rozhněvá se
na něj a konečně proti němu zasáhne – bohužel příliš pozdě. Tartuffe
povolá exekutory, aby Orgona vystěhovali, před neštěstím jej však
v poslední chvíli zachrání moudrý králův příkaz. Majetek je vrácen
Orgonovi a Tartuffe potrestán.
Musím říct, že
„Tartuffe“ mě jednoduše zklamal. Účel hry ve své době je
pochopitelný, ale co se uměleckých kvalit týče, bolestně postrádá
dynamiku a bohužel i vtip. Závěr samotný je naprosto násilný a je až
nechutným podlézáním králi, v podstatě stejně úlisným jako chování
pokrytců, jež sám Molière kritizuje.