Dick Francis,
Felix Francis
Talár a dres –
Silks – 2008
Geoffrey Mason
je mladý právník se zálibou v koňských dostizích. Když je jeho
známý, profesionální žokej Mitchell, obviněn z vraždy, ujímá se jeho
případu; nicméně ne ani tak z vlastní vůle, jako proto, že mu kdosi
vyhrožuje a nutí jej, aby případ vzal a prohrál. Toto paradoxně vede
k tomu, že se Geoffrey zatvrdí a začne se snažit mnohem více,
protože si je nyní jistý, že Mitchell je nevinný.
Když je
zločincům jasné, že Geoffrey je nehodlá jen tak poslouchat, jejich
gorila, Julian Trent, nejprve Geoffreyho přepadne, potom mu
zdemoluje byt. Geoffrey je vystrašený k smrti, ale prohrát případ
tím spíše nehodlá. Zjistí, že motivem k vraždě bylo vydírání –
majitel výtečného koně, kterého prodal za desítky milionů do chovu,
totiž padělal jeho datum narození. Někteří lidé o tom věděli a
rozhodli se na tom přiživit. A tak je nechal odstranit a vinu hodil
na Mitchella.
Geoffrey komplot
před porotou vítězně odhalí a Mitchell je osvobozen. Julian Trent se
však chce pomstít a přepadne Geoffreyho otce, těžce jej zraní a také
mu začne demolovat dům. Geoffrey tam přispěchá a Trenta odzbrojí.
Když si však uvědomí, že Trent mu nikdy nedá pokoj, rozhodne se jej
„v sebeobraně“ zabít.
„Talár a dres“ je typická, řadová „francisovka“. Znáte-li
předchozí autorovy knihy, můžete zcela s jistotou odhadovat, do koho
se hrdina zamiluje (první dostupná ženská postava spojená
s případem), kdo bude vrah (ten, co je pořád pryč a jde mu o balík
peněz) a jak to všechno dopadne (dobře).
I přesto (nebo možná i proto) je to pořád čtení čtivé a
napínavé, byť některé věci jsou, jak již bylo zmíněno, jasné
dopředu. Je to odpočinková četba, a tak je nutno ji také hodnotit.
Nicméně i přes zasazení do jiného prostředí, tj. soudnictví, kniha
nijak nevybočuje ze zajatého průměru – rychle se totiž stočí ke
klasické zápletce o dostizích a místo využití širších možností
slouží toto prostředí spíše jako záminka pro vyšetřování. Zůstává
tedy o třídu níže než osobitější příběhy jako „Střepy“, „Expert“
nebo „Mrtvý dostih“.
Jediná překvapivá a na Francise dost temná záležitost se
odehraje na posledních dvou stranách, kde hrdina, aby mohl vést
život beze strachu, padoucha popraví. Tento moment vybočuje z běžné
Francisovy praxe, a nutno podotknout, že působí velice silně a
z knihy nakonec přece jen dělá výraznější dílo.
Celkem vzato kniha Francisovy fanoušky určitě nezklame –
dostanou z 95% to, co vždycky. A jen maličko navíc. Pokud vás „francisovky“
nebaví, nebude vás bavit ani tahle. A pokud je neznáte, můžete
stejně tak zkusit tuhle jako kteroukoliv jinou. Zklamaní tak budou
asi jen ti, co doufali ve výraznější oživení a větší roli
originálního prostředí.