Jean-Paul Sartre
S vyloučením
veřejnosti – Huis Clos – No Exit – 1944
Do hotelového
pokoje jsou postupně uvedeny tři postavy – žurnalista Garcin,
pošťačka Inès a nymfomanka Estelle, která nepracuje, ale provdala se
pro peníze. Všichni tři jsou již mrtví a hotel má pro ně být peklem.
Zpočátku jsou všichni překvapeni, hledají plameny a síru, postupně
si však uvědomují, že psychická muka, která si vzájemně způsobují a
budou způsobovat, jsou mnohem horší. (Jak v závěru konstatuje Garcin
– „Peklo, to jsou ti druzí.“)
Jejich hříchy,
které z konverzace, kterou nedokážou zastavit, ať se snaží jakkoliv,
vyplynou, jsou jim neustále ukazovány v očích těch druhých, kde
teprve dostanou pořádný osten, který ve vlastním svědomí usilovně
potlačují. Navzájem se obnažují a jsou trýzněni odrazem vlastních
provinění. Garcin je zbabělec, dezertoval při vypuknutí války a také
týral svou oddanou ženu, Estelle zneužívala své milence, dokonce
zabila své dítě, které z jedné takové aférky vzešlo. Inès je
lesbička, která manipuluje s lidmi, umí jim vnutit své vidění světa,
čímž dovedla svou přítelkyni k vraždě vlastního manžela. Takto budou
uvězněni pohromadě navěky.
Výše zmíněné
pojetí pekla je rozhodně zajímavé. Ve hře, která se skládá
všehovšudy z jednoho dějství, se toho sice moc nestane, nicméně pro
vlastní sdělení a pointu je to rozsah přiměřený. Nucený přímý pohled
na vlastní hříchy, kterého je člověk paradoxně schopen jen nepřímo,
přes druhé, je ke konci doslova děsivý.