Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

 

Home

Čtenářský deník

Maturitní otázky

Jiné materiály

Odkazy

Guestbook

E-mail

 

Henrik Ibsen

Strašidla – Gengangere – Ghosts – 1881

 

Paní Alvingová, vdova po váženém občanu města, financuje stavbu útulku pro chudé. Svému duchovní rádci, pastoru Mandersovi, se svěřuje, že touto bohulibou stavbou se chce jen zbavit všech peněz po svém zesnulém manželovi, jehož si nebrala z lásky a který ji v jednom kuse podváděl. Tento prostopášný život mu též přivodil syfilis.

Domů se vrací syn paní Alvingové Osvald, který po otci zdědil jeho chorobu, neschopen dále pokračovat ve své práci malíře a v životě obecně. Chvilkovou naději nachází v zalíbení ke služce Regině, ze které se však vyklube nemanželská dcera starého Alvinga, tedy Osvaldova nevlastní sestra.

Útulek vyhoří ještě před otevřením, Regina odchází do světa se sebezničujícími tendencemi a Osvaldova choroba se zhoršuje. Prosí matku, aby mu podala smrtelnou dávku prášků, až přijde o rozum. To se stane v závěru hry a paní Alvingová si zoufá nad volbou, která je před ní.

 

„Strašidla“ jsou na Ibsenovy poměry hrou velice svižnou, někdy až překotnou. Veškeré dění je koncentrováno do rozhovorů pouhých pěti postav, takže stísněnost a kompaktnost je téměř neúnosná. Pro rychlé tempo a všeobecný pocit zoufalství ze všech stran je hra také trochu chaotická, ale není to vyloženě nedostatek; atmosféru hry to spíše podtrhuje, než kazí.

Tvrdá kritika je namířena proti pokryteckému chování duchovních, ale především dysfunkčnosti společnosti jako celku. V Ibsenově světě je každá postava odsouzena k neštěstí, pro žádnou není ze hry dobré východisko – setrvačnost prohnilé společnosti každého buď zkorumpuje, nebo zničí.

Pochvalu si též zaslouží působivý závěr, stejně jako absence vysvětlujících komentářů k poselství hry, kterým se Ibsen obvykle vyhnout moc neumí. Celkově je to trochu zmatená, ale jinak dokonale tísnivá tragédie.