Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

 

Home

Čtenářský deník

Maturitní otázky

Jiné materiály

Odkazy

Guestbook

E-mail

 

Douglas Adams

Stopařův průvodce po Galaxii – The Hitchhiker’s Guide to the Galaxy – 1979

 

Arthur Dent nemá dobrý den. Nejprve mu buldozery srovnají se zemí dům a brzy nato potká stejný osud i jeho krásnou planetu. Země je zničena demoliční četou byrokratické rasy Vogonů kvůli intergalaktické dálnici. Arthura zachrání jeho přítel Ford Prefect, k Arthurovu překvapení také mimozemšťan, který shání informace pro užitečnou příručku „Stopařův průvodce po Galaxii“ a před patnácti lety nedopatřením uvízl na Zemi. Díky Fordovu speciálnímu vybavení se jim podaří „stopnout“ si jednu vogonskou loď.

Vogoni však chovají ke stopařům silnou nechuť a Arthura s Fordem vyhodí z lodi do vesmíru. Vteřinu před smrtí je vyzvedne nejmodernější kosmická loď „Srdce ze zlata“ poháněná Nekonečnou Nepravděpodobností, kterou uloupil galaktický prezident Zafod Bíblbrox. Víceméně jim nezbývá nic jiného než pokračovat se Zafodem k cíli jeho cesty – na bájnou planetu Magratheu, jejíž obyvatelé údajně kdysi stavěli planety.

Na Magratheu se jim skutečně dorazit podaří a odhalí i důvod, proč se na ni zapomnělo – její obyvatelé odešli před pěti miliony let do spánku, aby přečkali hospodářskou krizi, dokud o jejich ne zrovna levné zboží nebude zase zájem. Arthur se od tamního návrháře planet Slartibartfasta dozví, že i Země byla postavena na zakázku, a to jako superpočítač, co měl zjistit základní otázku života, vesmíru a tak vůbec.

Jedna vyspělá pandimenzionální rasa (v naší dimenzi se vyskytující v podobě myší) totiž sestrojila dříve jiný superpočítač, Hlubinu myšlení, který po sedmi a půl milionu let odhalil odpověď na Základní otázku – a to 42. A právě Země jim měla poskytnout Základní otázku – byla však zničena Vogony pět minut před dokončením svého úkolu. Myši napadnou Arthura, aby mu vyoperovali mozek, ve kterém by se mohl skrývat konec jejich výzkumu, ten však i s přáteli prchá zpět na Srdce ze zlata a z Magrathey odlétá.         

 

Kniha je psána lehce infantilním a familiérním stylem, osobně se mi však moc nezamlouval. (I když je nutno podotknout, že to může být z větší části vina překladu.) Na seriózní scifi si „Stopařův průvodce po Galaxii“ naštěstí nehraje, na druhou stranu humoru zde také není tolik, co by se slušelo na parodii. Výsledný dojem je tak poněkud rozpačitý.