Kingsley Amis
Šťastný Jim –
Lucky Jim – 1954
Jim
Dixon je lektorem na malé venkovské univerzitě. Touží sice po
Londýnu, ale mnohem větší starosti mu dělá udržení současné pozice –
kvůli několika nešťastným incidentům jej kolektiv na škole dvakrát
nemiluje. Snaží se zavděčit profesoru Welchovi, kterého pro jeho
omezenost naprosto nenávidí, ale musí si ho předcházet pro
důležitost jeho hlasu.
V osobním životě se Jimovi nevede o nic lépe. Udržuje jakýsi volný
poměr s nepříliš hezkou Margaretou, která se po rozchodu se svým
bývalým přítelem málem sama zabila. Jim s ní chodí spíše
z povinnosti a výčitek svědomí. Na jednom večírku se však seznamuje
s krásnou, rozvernou a bohatou Christinou, přítelkyní Welchova syna
Bertranda, do které se bláznivě zamiluje. Uvědomuje si však propast,
která dělí krásnou bohatou dívku a jeho samého.
Ve
snaze zavděčit se Welchovi je však naprosto neúspěšný, spíše svou
situaci naopak pokaždé ještě zhoršuje. Proti svému rozumu se odhodlá
ke sblížení s Christinou a ta jeho sympatie k jeho údivu opětuje.
Nechce však ranit Bertranda, a tak je jejich poměr víceméně
platonický.
Když
přijde Jim na svou první veřejnou přednášku opilý a utahuje si
z vedení školy i samotného tématu, o svou pozici definitivně
přichází. Christinin strýc, kterému byl Jim vždy sympatický, jej
však přijme k sobě – paradoxně na pozici, o kterou usiloval celou
dobu Bertrand. Navíc Christina zjišťuje, že ji Bertrand podváděl a
využíval, Jim zase, že Margareta svou sebevraždu jen fingovala.
V závěru spolu odchází do Londýna.
Ze
začátku jsem byl ke knize poněkud skeptický. Vypravěčský styl je
sice osobitý, ale zprvu trochu matoucí a kostrbatý. Jak si na něj
však čtenář zvykne a také se zorientuje v příběhu, již jej netrápí,
ale naopak těší.
Kniha je postavená na střetu toho, co si myslíme, že by správně mělo
být, a toho, co bychom chtěli, aby bylo. V realitě tak často dochází
k jistému kompromisu mezi těmito dvěma možnostmi, což je ve většině
případů možnost také nejhorší.
Konkrétně je to
v knize velmi patrné jak Jimově osobním životě (kdy váhá mezi
Margaretou, ke které cítí zodpovědnost a kterou mít může, a
Christinou, do které je zamilovaný, ale mít ji pravděpodobně
nemůže), tak v jeho profesi – své místo rád nemá a chtěl by do
Londýna, ale zase nemá odvahu je riskovat a snaží se je udržet.
Nezanedbatelnou
úlohu hraje v knize humor, který pramení především z Jimových
taškařic, jimiž se snaží vyrovnávat s věčným přetvařováním, ke
kterému je okolnostmi nucen. Nasazování „masek“ je zde obecně jedním
z ústředních témat. Nicméně bylo by chybou pro přítomnost peprného
humoru jednoduše zaškatulkovat knihu jako humoristický román.
„Šťastný Jim“ je totiž mnohem komplexnější a hlubší, humor je jen
jednou z jeho stránek.
Zavádějící je
také učebnicová interpretace, kde je závěr knihy jednoduše vyložen
jako splynutí hrdiny s vyššími kruhy (s čímž se dá vcelku
souhlasit), kterými tak pohrdal (s čímž už se souhlasit nedá).
„Šťastný Jim“ totiž není prvoplánově rozdělen na hodné-chudé a
zlé-bohaté. Je mnohem více o lidské hlouposti, omezenosti,
povýšenosti, o manipulování a zneužívání. Jednoduše: Jimovi nevadí
vysoce postavení, vadí mu lidé, co si takové postavení nezaslouží.
Stejné platí o vztahu Margarety a Jima – není schematický, ačkoliv
by tomu zápletka nahrávala. Margareta není hodné chudé děvče, které
zlý kariérista opustí – a právě tato svěžest je jedna
z nejsilnějších stránek knihy.
Krátce bych se
ještě rád zmínil o pojetí lásky v knize. Ačkoliv láska zde není tak
osudová jako v klasických romancích, je spíše praktická a svázaná
povinnostmi, je právě překročení těchto logických zábran v Jimově
pokusu o Christinu neuvěřitelně působivé a intenzivní. Člověk mu
přeje, aby uspěl – a to se mi u klasických – klasicky slizce
nesympatických – hrdinů typu Werthera nebo rytíře des Grieux ještě
nestalo. Vykreslení vztahů mezi postavami je uvěřitelné,
nepatetické, snad až necitlivé, ale právě proto bez potíží
stravitelné.
Závěrem tedy
musím knihu jednoznačně doporučit. Kromě zmateného začátku se čte
jedním dechem, dokáže pobavit, ale i přivést k zamyšlení. To vše
s lidskostí a až znepokojivou blízkostí.