Ladislav Fuks
Spalovač mrtvol
– 1967
Hlavní postavou
knihy je pan Kopfrkingl, zaměstnanec krematoria. Žije si spokojeně
se svou rodinou, svou práci přímo miluje, čte knížky o tibetské
filozofii, má soucit s trpícími a tak všeobecně se snaží být dobrým
člověkem. (Nejvíce si zakládá na tom, že nepije a nekouří.)
Jeho přítel jej
přemluví, aby vstoupil do sílící nacistické strany. Kopfrkingl se
pod vlivem nacistické moci a bohatství zcela změní, začne udávat své
blízké a na své židovské přátele začne pohlížet jako na ubožáky,
kteří stojí v cestě veřejnému blahu a které je nutno odstranit.
Aby se zbavil
překážek, které brání jeho kariérnímu postupu, zabije i svou ženu,
poloviční Židovku, a svého syna. To vše s úsměvem na rtech, jako
kdyby to dělal pro jejich vlastní dobro. V závěru knihy Kopfrkingl
zcela zešílí a je hospitalizován.
Abych řekl pravdu, „Spalovač mrtvol“ mě maličko zklamal. Ano,
námět je zajímavý, ale děj se kupředu posouvá až příliš pomalu,
některé kapitoly by se daly vypustit úplně a čtenář by to snad ani
nepoznal. Samozřejmě, Kopfrkinglova proměna by měla být pozvolná a
z principu se musí odehrávat v psychologické rovině, Fuks však
trochu přesáhl únosnou mez. Zato konec knihy je zvládnutý excelentně
a víceméně vynahrazuje nudnější první polovinu.