Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

 

Home

Čtenářský deník

Maturitní otázky

Jiné materiály

Odkazy

Guestbook

E-mail

 

Jostein Gaarder

Sofiin svět – Sofies verden – Sophie’s World – 1991

 

Sofie je mladá dívka, která má co nevidět oslavit své patnácté narozeniny. Její životní stereotyp je narušen tajemným kurzem filozofie, který jí začne kdosi zasílat. Sofie studiu propadne a později se seznámí s jeho autorem, postarším filozofem Knoxem.

Sofie začne postupně nalézat vzkazy od jakéhosi majora, který blahopřeje k narozeninám své dceři, nicméně vzkazy posílá Sofii, protože tak je to prý jednodušší. Postupně se vzkazy začnou objevovat stále bizarnějšími způsoby a Sofie je jimi pochopitelně vyplašena.

Od Alberta se dozvídá nepříliš veselou domněnku – jsou jen charaktery v knize, kterou píše onen major pro svou dceru Hildu k narozeninám. Sofie s Albertem dále pokračují v pilném studiu filozofie, až se jim nakonec podaří z knihy uniknout do světa fantazie.

Major se vrací domů k Hildě nadšené z dárku. Sofie s Albertem je pozorují ze své reality, komunikovat s nimi však nedokážou. Nicméně maličký projev do reálného světa se jim podaří, když odvážou loďku od břehu.

 

„Sofiin svět“ je úžasná kniha. V podstatě se jedná o maskovanou učebnici filozofie, nicméně to je klad, ne zápor. Gaarder dokáže jako výborný učitel filozofické proudy věcně vysvětlovat a jednoduše demonstrovat na příkladech, navíc díky formě dialogu se Sofií není výklad nikterak suchopárný.

Samotný příběh není v první polovině příliš znát, sílí až postupně, když do hry vstupuje samotná Hilda. Tím se výrazně zamíchá kartami a realita se de facto posune o stupeň výše. A o další stupeň výše se můžeme posunout do naší reality, kde zase samotný Gaarder píše tuto knihu, čehož také využívá k dalším (někdy i vtipným) narážkám a otázkám ohledně reality. Celá kniha je vlastně hra se čtenářem – ve chvíli, kdy Sofiina reailta přestane dávat smysl, posune se o stupeň výše do reality Hildiny. Krok do „naší“ reality už je ponechán na čtenáři (nemluvě o kroku nad naší realitu).

Vyústění příběhu je spíše symbolické, nedojde k žádnému fantastickému rozuzlení, spíše je jím položeno více otázek než odpovědí. A to je velice dobře, protože taková je celá kniha – nutí čtenáře přemýšlet. Pochopení konce je volné a vlastně ani není tak důležité jako proces, kterým se k němu dostaneme; stejně jako cílem studia filozofie nemá být se naučit informace, ale naučit se myslet.

„Sofiin svět“ je jednoduše unikátní úkaz. Je to čtení svižné a napínavé, přitom nutí v jednom kuse myslet. A jako bonus ještě dostanete průvodce po hlavních směrech filozofie od starověku po současnost. Skvost.