Jostein Gaarder
Sofiin svět –
Sofies verden – Sophie’s World – 1991
Sofie je mladá dívka, která má co nevidět oslavit své
patnácté narozeniny. Její životní stereotyp je narušen tajemným
kurzem filozofie, který jí začne kdosi zasílat. Sofie studiu
propadne a později se seznámí s jeho autorem, postarším filozofem
Knoxem.
Sofie začne postupně nalézat vzkazy od jakéhosi majora, který
blahopřeje k narozeninám své dceři, nicméně vzkazy posílá Sofii,
protože tak je to prý jednodušší. Postupně se vzkazy začnou
objevovat stále bizarnějšími způsoby a Sofie je jimi pochopitelně
vyplašena.
Od Alberta se dozvídá nepříliš veselou domněnku – jsou jen
charaktery v knize, kterou píše onen major pro svou dceru Hildu
k narozeninám. Sofie s Albertem dále pokračují v pilném studiu
filozofie, až se jim nakonec podaří z knihy uniknout do světa
fantazie.
Major se vrací domů k Hildě nadšené z dárku. Sofie s Albertem
je pozorují ze své reality, komunikovat s nimi však nedokážou.
Nicméně maličký projev do reálného světa se jim podaří, když odvážou
loďku od břehu.
„Sofiin svět“ je úžasná kniha. V podstatě se jedná o
maskovanou učebnici filozofie, nicméně to je klad, ne zápor. Gaarder
dokáže jako výborný učitel filozofické proudy věcně vysvětlovat a
jednoduše demonstrovat na příkladech, navíc díky formě dialogu se
Sofií není výklad nikterak suchopárný.
Samotný příběh není v první polovině příliš znát, sílí až
postupně, když do hry vstupuje samotná Hilda. Tím se výrazně zamíchá
kartami a realita se de facto posune o stupeň výše. A o další stupeň
výše se můžeme posunout do naší reality, kde zase samotný Gaarder
píše tuto knihu, čehož také využívá k dalším (někdy i vtipným)
narážkám a otázkám ohledně reality. Celá kniha je vlastně hra se
čtenářem – ve chvíli, kdy Sofiina reailta přestane dávat smysl,
posune se o stupeň výše do reality Hildiny. Krok do „naší“ reality
už je ponechán na čtenáři (nemluvě o kroku nad naší realitu).
Vyústění příběhu je spíše symbolické, nedojde k žádnému
fantastickému rozuzlení, spíše je jím položeno více otázek než
odpovědí. A to je velice dobře, protože taková je celá kniha – nutí
čtenáře přemýšlet. Pochopení konce je volné a vlastně ani není tak
důležité jako proces, kterým se k němu dostaneme; stejně jako cílem
studia filozofie nemá být se naučit informace, ale naučit se myslet.
„Sofiin svět“ je jednoduše unikátní úkaz. Je to čtení svižné
a napínavé, přitom nutí v jednom kuse myslet. A jako bonus ještě
dostanete průvodce po hlavních směrech filozofie od starověku po
současnost. Skvost.