Kurt Vonnegut
Snídaně šampiónů
– Breakfast of Champions – 1973
Kilgore Trout
píše brakovou scifi literaturu, která vychází jako výplň v porno
časopisech. Dwayne Hoover je velmi úspěšný podnikatel, který ale
postupně ztrácí duševní zdraví. Prolnutí osudů těchto dvou postav je
pak bodem, ke kterému celá kniha postupně směřuje; přitom čtenář
předem ví, že Dwayne se zblázní a z Kilgora se stane úspěšný
spisovatel.
To se pak
skutečně stane a vlastně nic moc víc. Kilgore je pozván svým asi
jediným (zato bohatým) fanouškem na umělecký festival, aby zde
přednášel. Na cestu si bere svoji knihu, ve které stvořitel vesmíru
sděluje čtenáři, že jen on je jedinou bytostí se svobodnou vůli na
Zemi a zbytek lidstva jsou jen roboti stvoření kvůli tomu, aby
testovali jeho reakce. Dwayne se s Kilgorem setká v baru a knihu si
od něj vezme; vzhledem ke svému duševnímu stavu jejímu obsahu uvěří
a následně na „roboty“ kolem zaútočí a mnohé pošle do nemocnice. Za
což je ubytován v blázinci.
„Snídaně
šampiónů“ není úplně tradiční román. Jde spíše o nesourodou změť
bizarních nápadů, které do mlhavé kostry románu zapadají skrze různé
myšlenkové pochody postav, literární pokusy Kilgora Trouta a později
dokonce přes myšlenkové pochody samotného vypravěče, který do děje
začne aktivně vstupovat.
Jak vidno, kniha
je spíše postmoderní experiment plynutí mysli, než že by záleželo na
příběhu jako takovém. Sám autor se v předmluvě přiznává k tomu, že
jde spíše o vyčištění hlavy a vychrlení všech absurdit, které mu
otravují mysl. Je zde také spousta kritiky západního stylu života,
otrokářství, nacionalismu, válčení atp.
Z literárního
hlediska jde o text velice čtivý, pěkně napsaný a zábavný. Největší
výtka tak směřuje k tomu, že to všechno vlastně nedrží moc
pohromadě. V první třetině jsem byl z knihy nadšený, ve druhé stále
zvědavý, ale ve třetí už spíše unavený a znuděný. A co že je ta
Snídaně šampionů? Martini. S příběhem to nijak zásadně nesouvisí –
asi stejně jako všechno v této knize.