Robert Merle
Smrt je mým
řemeslem – La mort est mon métier – Death Is My Trade – 1952
Hlavní postavou
a vypravěčem knihy je Rudolf Lang, postava inspirovaná nacistickým
velitelem koncentračního tábora v Osvětimi Rudolfem Hössem. První
část se odehrává v Langově dětství. Jeho otec mísí ve výchově svůj
náboženský fanatismus a tvrdou vojenskou kázeň, takže vštěpuje
malému Rudolfovi především smysl pro řád a poslušnost. Nicméně
v důsledku toho podstatně otupí jeho schopnost cítit a soucítit.
Lang později
vstupuje jako dobrovolník do armády v první světové válce, účastní
se mnohých tažení a nakonec je demobilizován. V poválečném Německu
však bezcílně bloudí, až se nakonec dává k Freikorpsu a opět bojuje.
I ty jsou později rozpuštěny a Lang živoří jako dělník za mzdu,
která jej sotva uživí.
Po nějakém čase
se přidává k sílící NSDAP, pro kterou o něco později při výstražné
akci zabije vášnivého odpůrce strany, za což je poslán do vězení.
Vězeňský řád mu však paradoxně celkem vyhovuje. Následuje propuštění
a další úkol, práce na statku a nucený sňatek pro peníze na jeho
provoz. Zde Lang opět sotva přežívá v těžkých podmínkách, nicméně je
šťastný ze života v přírodě, z koní, ve kterých našel velké
zalíbení, a z užitečné práce.
Zlomový bod
nastává ve chvíli, kdy je mu nabídnut úkol vybudovat vyhlazovací
tábor v Osvětimi. Lang by raději bojoval na frontě, nicméně jeho
žádosti nadřízení ustavičně odmítají pro jeho talent; vzhledem
k tomu, že sám Himmler jej považuje za ideálního člověka pro tuto
misi, Lang nakonec bez většího odporu přijímá.
Ukáže se, že
Lang má skutečně pro tento úkol „cit“. Na vyhlazování se dívá bez
emocí, naprosto technicky, jako na výrobu v továrně. Za výborné
výkony následuje několik povýšení, když však Německo prohraje válku,
také zatčení a následné odsouzení k smrti.
Na této knize je
pozoruhodné především vyprávění v první osobě, které zvyšuje
sugestivnost a více než strohým faktům se věnuje duševním pochodům
„hrdiny“. Ačkoliv je kniha založena na skutečných událostech a
Hössově autobiografii, je nutno počítat s notnou dávkou fabulace a
brát knihu jako umělecké dílo, nikoliv životopis.
Merle zručně
spojuje mnohé obrazy známé čtenářům z jiných děl, například Langovy
poválečné osudy připomenou Remarqueovu „Cestu zpátky“. Právě
provázání těchto epoch do jednoho celku otevírá čtenáři cestu pro
hlubší pochopení jak hrdiny, tak nálad v Německu.
Příjemné je, že
kniha neobsahuje žádný explicitní soud. Lang je vyobrazen jako
psychicky narušený člověk, neschopný soucítit po letech tvrdé
výchovy a životě v bídě, který dokonce málem zakončil sebevraždou.
Vojenský svět, v jehož světě nalezl ukotvení, se po první světové
válce rozpadá a Lang opět hledá, k čemu by se mohl upnout. Jeho
potřeba fanatismu nakonec najde objekt, který jej dovede až
k vyvraždění milionů židů. Sám je však zaslepen plněním rozkazů tak,
že ani není schopen vidět na svém konání něco špatného.
Překvapivé je
především vyznění postavy pro čtenáře – je rozhodně odsouzeníhodný,
nicméně spíše než nenávist budí Langova postava lítost, což může
působit trochu nepatřičně. Nicméně především ukazuje na nebezpečí a
zrůdnost fanatismu, pro který, jak do něj člověk zabředne,
neexistují hranice, kde by se musel zastavit.
Na rozdíl od „Malevilu“,
ve kterém Merle užívá pomalý, popisný styl, je „Smrt je mým
řemeslem“ pravý opak. Kniha je čtivá, svižná, skoro až překotná,
popisů je minimum, většina děje se odehrává v dialozích. Právě tato
kombinace přístupného, napínavého slohu a hlubokého, děsivého obsahu
z ní dělá skvělé dílo hodné pozornosti.