Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

 

Home

Čtenářský deník

Maturitní otázky

Jiné materiály

Odkazy

Guestbook

E-mail

 

Julius Zeyer

Radúz a Mahulena – 1898

 

Královic Radúz na toulkách lesem potká bílého jelena, kterého pronásleduje až na území nepřítele. Tam je zatčen a uvězněn. Zdejší král, bývalý přítel Radúzova otce, se kterým se rozhádal, neboť se oba zamilovali do jedné ženy, Radúzovy matky Nyoly, je však na chlapce ještě docela mírný. Jeho žena, zlá čarodějka Runa, jej však chce trestat co nejkrutěji a svého manžela donutí, aby jí nechal nad Radúzem volnou ruku.

Radúz je odvlečen na vrchol hory, kde je přikován ke skále a strádá. Runina dcera Mahulena, která se do chlapce během krátkého setkání stihla osudově zamilovat, jej však vysvobodí a i proti vůli matky s ním utíká zpět do jeho země. Runa je však proklíná a zvěstuje Radúzovi, že na Mahulenu zapomene.

Milenci se vrací do Radúzova domova, král však žalem zemřel a královna k tomu nemá daleko. Radúz skutečně účinkem kouzla na Mahulenu zapomene; neví proč, ale trápí se den co den. Mahulena se promění v topol, ke kterému Radúz chodí pro uklidnění. Nyola na strom žárlí, že jí krade syna, a chce jej nechat porazit. Ve snu Mahulena Radúzovi sděluje, že její krev mu paměť osvěží. Radúz však po probuzení rychle zapomíná. Nyola na topol vyrazí se sekyrkou a nasekne jej. Míza osvěží Radúzovi paměť a silou lásky je nakonec zakletí zlomeno.

 

„Radúz a Mahulena“ je čistá, až naivní pohádka o síle lásky. Děj hry je vystavěn dramaticky, střídají se působivé obrazy a divák se rozhodně nenudí. Silnou zbraní je také velice půvabný jazyk, který hře dodává poetický nádech.

V podstatě jediná vada, pro dynamiku a napětí příběhu však citelná, je poněkud nelogický vývoj příběhu. Zbytečně je přidáváno umělých kliček, mnoha zvratů (dokonce i závěrečného rozuzlení) je docíleno jaksi mimoděk, čirou náhodou, či dokonce z naprosto opačného úmyslu jednajících postav.

Celkem svévolně si působící magie by mohla být vnímána podobně, nicméně ve většině případů tento prvek spíše podtrhuje romantický nádech hry. Provázanost mezi zvraty hry a kletbami je dostatečně úzká, takže se jedná spíše o kosmetickou nadstavbu, která smysluplnost děje nijak nepodrývá.

Snad mohou moje výtky působit trochu přehnaně, ale i pro pohádku – a vlastně především pro pohádku – musí platit nějaká logická výstavba, aby dobro skutečně triumfovalo nad zlem, láska nad nenávistí a tak podobně. Že kletbu zlomí láska, problém vůbec není – nakonec už při první kletbě, kterou Runa sesílá, je láska prezentována jako stejně dobré kouzlo jako nenávist. Nicméně fakt, že spíše než hrdina vše odpracuje náhoda, už příběhu škodí. Kvůli nesmyslným peripetiím (např. proměna Mahuleny ve strom a následné rozuzlení) se snižuje celkový dopad hry. Ne o moc, ale znát to je.

Přesto je „Radúz a Mahulena“ krásná pohádka, svižná, dojemná a plná ušlechtilých citů. Rozhodně nikomu neublíží.