Karel Čapek
Povětroň –
1934
Příběh začíná
v nemocnici, kam je dopraven těžce raněný člověk. Ten jako jediný
přežil pád letadla, které z neznámého důvodu letělo za příšerného
počasí. Nemá u sebe žádné dokumenty a jediné, co alespoň trochu
poukazuje na jeho původ, je hrst mincí z různých zemí. Záhadný
pacient upoutá pozornost jeptišky, jasnovidce a básníka, kteří si
začnou domýšlet jeho životní osudy.
První je povídka
staré jeptišky – veskrze jednoduchý romantický příběh, který končí
tím, že se náš pacient vracel ke své lásce.
Druhý příběh je
jasnovidcův. Podstatnou část vyprávění povídá o svých technikách,
samotný děj se točí kolem vědce, který v mládí vymyslel převratnou
sloučeninu, kvůli novotě jeho postupů byl však odmítnut a práce ve
vědě zanechal. Ve stáří se dozví, že právě někdo v tomtéž oboru a
stejným postupem udělal historický průlom.
Konečně básníkův
příběh je ze všech nejdelší, začíná tím, že hrdina ztratí paměť. Ve
službách kubánského obchodníka si udělá jméno, zamiluje se však do
jeho dcery a přísahá, že se jednoho dne vrátí stejně bohatý. Vlastní
podnikání se mu zhroutí, v nejhlubším zoufalství si však vzpomene na
svůj původ. Pochází z velmi bohaté rodiny, z domova však z mladické
nerozvážnosti utekl. Narychlo se proto vrací do Evropy pro rodinné
jmění, zastihne jej však bouře a jeho letadlo se zřítí.
Jednotlivé
příběhy se v některých místech podobají, otiskuje se do nich povaha
jejich autorů, jsou to však jen a pouze dohady. Ačkoliv námět je
zajímavý, jednotlivé příběhy moc zábavné nejsou a navíc jsou celkem
bezdůvodně protahovány. Nemohu sice říci, že by se mi „Povětroň“
vůbec nelíbil, nicméně z Čapkovy noetické trilogie je to dílo dle
mého názoru nejslabší.