Arkadij a Boris
Strugačtí
Piknik u cesty –
Пикник на обочине – Roadside Picnic – 1972
Co by se stalo,
kdyby nás navštívili mimozemšťané a nechtěli nám jednou podat tlapku
či zasunout anální sondu? Projeli by přes nás jak tank mraveništěm?
Právě na této premise je vystavěna krátká novela bratrů Strugackých,
která má dnes již kultovní status. Hlavní hrdina Roderick je totiž
stalker, tichý profesionál, co se živí pašováním mimozemských
artefaktů, které zde nezvaná návštěva zanechala. A tak pašuje a
pašuje, až jednou podlehne i on.
Nechci
předjímat, do jaké míry může být můj dojem ovlivněn českým
překladem, který nešetří prkennými replikami, ale i kdybych od nich
odhlédl, pořád je mé zklamání nemalé. Piknik u cesty má světlé (a
pravda skvělé) stránky, k nimž se dostanu záhy, ale literárně je to
vážně porod, který bolí číst asi jako nadšené pokusy třináctiletého
dítěte, co se zamilovalo do scifi. Postavy jsou jak z kartonu,
dialogy na úrovni Strážců vesmíru a novele chybí i jakékoliv tempo
či gradace.
Přesto však
zcela chápu, proč zůstává dodnes tak citovaným dílem – samotná
premisa je totiž promyšlená, a tajemství neznámého, kdy je čtenář
konfrontován s jednou anomálií za druhou (ještě chytře vnímané očima
obyčejných, nevzdělaných lidí, takže tu pak máte ježibabí rosol nebo
mlejnek na maso), skutečně mrazí, stejně jako působí děsivě naše
lidská malost v kontextu obřího univerza. Ale znova bych to číst
vážně nechtěl.