Umberto Eco
Pražský hřbitov
– Il cimitero di Praga – The Prague Cemetery – 2010
Hlavní postavou
(říci hrdinou by bylo trochu přehnané) románu je kapitán Simone
Simonini, podnikavý podvodníček s xenofobními a misogynními sklony.
Simonini nejprve trpí přísnou jezuitskou výchovou a izolací od
okolí. Ačkoliv vlastně o světě nic neví, vymýšlet si nepodložené
konspirační teorie mu jde náramně.
Čerpá jak
z pochybných zdrojů, tak ze zábavné beletristické literatury. Na
objednávku ať už církve, či italské nebo francouzské tajné služby
spřádá falsa, zcela smyšlená, nicméně s reálnými následky.
Organizuje spiknutí, jen aby je mohl sám odhalit, vše dělá jen s
vidinou svého zisku. Stále opakovaným – a nutno říci zamilovaným –
motivem Simoniniho „děl“ jsou antisemiticky laděné zápisky o tajném
setkání zlovolných rabínů na pražském židovském hřbitově, které
prodává na všechny strany a stále zdokonaluje, neboť nenávist vůči
Židům si vždy najde kupce.
Technicky začíná
román téměř na konci samotného příběhu; Simonini zjišťuje, že má
výpadky paměti, které naopak vyplňuje jakýsi abbé Dalla Piccola.
Postupně si vzájemně začnou vyprávět pomocí deníku, na co si
vzpomínají (na tento nápad přivedl Simoniniho jakýsi německý či
rakouský Žid Froïde).
Simonini se
rychle (i když z hlediska čtenáře přesto nesmírně pomalu) dovtipuje,
že on a Piccola jsou jedna a tatáž osoba. Snaží se v paměti dopátrat
traumatu, které způsobilo rozštěpení jeho osobnosti. Postupně si
vzpomíná, jak jako abbé Piccola organizoval vydávání antizednářských
pamfletů, které vyvrcholilo jeho nedobrovolnou účastí na
satanistickém rituálu, kde měl styk se ženou (proti svému přání, a
přesto ne tak úplně proti své vůli), kterou následně ve zhnusení
jednak z této „potupy“, jednak z faktu, že tato satanistka je
zároveň Židovka, zavraždí.
Simonini
zjišťuje, že i když peněz má spousty, je po předání kompletních
židovských protokolů ruské tajné službě jaksi prázdný a „jeho“ Židé
z pražského hřbitova mu vlastně chybí. Proto bez váhání sáhne po
možnosti podpořit reálnými činy své výmysly v židovských protokolech
a rozhodne se vyhodit do vzduchu tunel metra (podle protokolů by
totiž podzemní dráhu měli Židé využít k podminování měst). Najde
svého starého spiklence, od kterého koupí výbušninu, posilní se
kokainem od židovského doktora a vydává se do akce.
„Pražský
hřbitov“ rozhodně není nudné čtení. I když se můžeme pouštět do
diskusí, na jaké příčce mezi Ecovými romány by se měl „Pražský
hřbitov“ umístit, tento fakt by neměl být zapomenut. Jde totiž o
čtení barvité, zábavné, zajímavé dobovým zasazením (především konec
jakýchsi „starých časů“ a začátek doby vskutku moderní na konci 19.
století), napínavé, velmi hluboké a bolestně aktuální.
Co se týče
konceptu, lze v „Pražském hřbitově“ nalézt stejnou kostru jako ve
všech ostatních Ecových románech. Opět hraje zásadní roli falsum
(zde zobrazeno nejvíce negativně), opět se spřádají konspirační
teorie (byť tentokráte spíše tupého rázu – zcela úmyslně v kontextu
románu ovšem!), snad jen hrdina v tomto případě opravdu není
sympatický (byť přesto není tak nesympatický, jak by kvůli svému
rasismu a vraždění na potkání, jen aby sám nepřišel k sebemenší
újmě, pravděpodobně být měl).
Nejlépe lze
přirovnat knihu k průniku mezi „Jménem růže“ (vzhledem ke
konzistentní napínavé historické zápletce zcela v mezích reality) a
„Foucaultovým kyvadlem“ (vzhledem ke hře s falsem a bezbřehému
spřádání konspiračních teorií). Přesto je však výsledek poněkud mdlý
a musím říci, že již po pár dnech od dočtení knihy mám problém
smysluplně zrekapitulovat příběh románu. Myšlenky jsou zajímavé,
Ecův styl je stále svěží a důvtipný, ale přesto kvalit výše
uvedených děl kniha bohužel nedosahuje. Nicméně porovnání
s „Baudolinem“ či „Ostrovem včerejšího dne“ s klidem snese a na
mnoha úrovních je rozhodně i překonává.
„Pražský
hřbitov“ tak není nijak přelomovou knihou – Eco recykluje staré
nápady a konstrukce zase v trochu jiném světle, pročež bude opět
zajímavý pro své fanoušky a jen těžko osloví někoho, komu se
nelíbily ani jeho předchozí knihy. Nicméně obecně vzato se jedná o
knihu velmi povedenou a hodnou pozornosti.