Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

 

Home

Čtenářský deník

Maturitní otázky

Jiné materiály

Odkazy

Guestbook

E-mail

 

Umberto Eco

Pražský hřbitov – Il cimitero di Praga – The Prague Cemetery – 2010

 

Hlavní postavou (říci hrdinou by bylo trochu přehnané) románu je kapitán Simone Simonini, podnikavý podvodníček s xenofobními a misogynními sklony. Simonini nejprve trpí přísnou jezuitskou výchovou a izolací od okolí. Ačkoliv vlastně o světě nic neví, vymýšlet si nepodložené konspirační teorie mu jde náramně.

Čerpá jak z pochybných zdrojů, tak ze zábavné beletristické literatury. Na objednávku ať už církve, či italské nebo francouzské tajné služby spřádá falsa, zcela smyšlená, nicméně s reálnými následky. Organizuje spiknutí, jen aby je mohl sám odhalit, vše dělá jen s vidinou svého zisku. Stále opakovaným – a nutno říci zamilovaným – motivem Simoniniho „děl“ jsou antisemiticky laděné zápisky o tajném setkání zlovolných rabínů na pražském židovském hřbitově, které prodává na všechny strany a stále zdokonaluje, neboť nenávist vůči Židům si vždy najde kupce.

Technicky začíná román téměř na konci samotného příběhu; Simonini zjišťuje, že má výpadky paměti, které naopak vyplňuje jakýsi abbé Dalla Piccola. Postupně si vzájemně začnou vyprávět pomocí deníku, na co si vzpomínají (na tento nápad přivedl Simoniniho jakýsi německý či rakouský Žid Froïde).

Simonini se rychle (i když z hlediska čtenáře přesto nesmírně pomalu) dovtipuje, že on a Piccola jsou jedna a tatáž osoba. Snaží se v paměti dopátrat traumatu, které způsobilo rozštěpení jeho osobnosti. Postupně si vzpomíná, jak jako abbé Piccola organizoval vydávání antizednářských pamfletů, které vyvrcholilo jeho nedobrovolnou účastí na satanistickém rituálu, kde měl styk se ženou (proti svému přání, a přesto ne tak úplně proti své vůli), kterou následně ve zhnusení jednak z této „potupy“, jednak z faktu, že tato satanistka je zároveň Židovka, zavraždí.

Simonini zjišťuje, že i když peněz má spousty, je po předání kompletních židovských protokolů ruské tajné službě jaksi prázdný a „jeho“ Židé z pražského hřbitova mu vlastně chybí. Proto bez váhání sáhne po možnosti podpořit reálnými činy své výmysly v židovských protokolech a rozhodne se vyhodit do vzduchu tunel metra (podle protokolů by totiž podzemní dráhu měli Židé využít k podminování měst). Najde svého starého spiklence, od kterého koupí výbušninu, posilní se kokainem od židovského doktora a vydává se do akce.

 

„Pražský hřbitov“ rozhodně není nudné čtení. I když se můžeme pouštět do diskusí, na jaké příčce mezi Ecovými romány by se měl „Pražský hřbitov“ umístit, tento fakt by neměl být zapomenut. Jde totiž o čtení barvité, zábavné, zajímavé dobovým zasazením (především konec jakýchsi „starých časů“ a začátek doby vskutku moderní na konci 19. století), napínavé, velmi hluboké a bolestně aktuální.

Co se týče konceptu, lze v „Pražském hřbitově“ nalézt stejnou kostru jako ve všech ostatních Ecových románech. Opět hraje zásadní roli falsum (zde zobrazeno nejvíce negativně), opět se spřádají konspirační teorie (byť tentokráte spíše tupého rázu – zcela úmyslně v kontextu románu ovšem!), snad jen hrdina v tomto případě opravdu není sympatický (byť přesto není tak nesympatický, jak by kvůli svému rasismu a vraždění na potkání, jen aby sám nepřišel k sebemenší újmě, pravděpodobně být měl).

Nejlépe lze přirovnat knihu k průniku mezi „Jménem růže“ (vzhledem ke konzistentní napínavé historické zápletce zcela v mezích reality) a „Foucaultovým kyvadlem“ (vzhledem ke hře s falsem a bezbřehému spřádání konspiračních teorií). Přesto je však výsledek poněkud mdlý a musím říci, že již po pár dnech od dočtení knihy mám problém smysluplně zrekapitulovat příběh románu. Myšlenky jsou zajímavé, Ecův styl je stále svěží a důvtipný, ale přesto kvalit výše uvedených děl kniha bohužel nedosahuje. Nicméně porovnání s „Baudolinem“ či „Ostrovem včerejšího dne“ s klidem snese a na mnoha úrovních je rozhodně i překonává.

„Pražský hřbitov“ tak není nijak přelomovou knihou – Eco recykluje staré nápady a konstrukce zase v trochu jiném světle, pročež bude opět zajímavý pro své fanoušky a jen těžko osloví někoho, komu se nelíbily ani jeho předchozí knihy. Nicméně obecně vzato se jedná o knihu velmi povedenou a hodnou pozornosti.