William Gerald
Golding
Pán much – Lord
of the Flies – 1954
Na tropickém
ostrově ztroskotá letadlo plné malých chlapců. Když se otřepou
z nehody (asi stejně nápadně nezranění jako sebranka v LOSTu),
rozhodnou se po vzoru dobrodružných knih vytvořit společnost hodnou
malých Britů.
Vedení se ujímá
chytrý a silný Ralph, od začátku má však soka v Jackovi, poněkud
vznětlivém a po moci lačnícím chlapci. Ralph je ale zvolen drtivou
většinou za náčelníka a Jackovi je svěřeno jen vedení lovecké
skupiny. Ostrov je co do možností neobydleného ostrova učiněný ráj,
všude spousta jídla a potůček se sladkou vodou, nicméně situace se i
tak začne brzy vymykat kontrole.
Ralph trvá na
udržování signálního ohně, který je jejich jedinou šancí na
záchranu. Jack bere všechny své lovce na hon, s animálním
uspokojením zabíjí prase, oheň však mezitím vyhasne. Ralph jej
pokárá a chlapci jsou na jeho straně, brzy je však zláká divošský
život a přecházejí k Jackovi.
Dalším problémem
je obluda. Malé děti se bojí, že v noci něco přijde a sežere je.
Postupně se začnou bát všichni a brzy se existence obludy bere za
danou. To ještě přiživí mrtvý pilot s padákem, který se nepozorovaně
snese na ostrov. Chlapci jej spatří až jedné noci z dálky a jsou
k smrti vystrašeni.
Do Jackova
tábora přejdou postupně skoro všichni. Vnímavý Simon, který odhalí
skutečnou totožnost obludy, je zabit při rituálním tanci,
intelektuál Čuňas je už zavražděn jen pro demonstraci moci. Poslední
Ralph prchá před Jackovou smečkou skrz celý prales na pláž, kde se
shledává s britským námořníkem. Když se všichni chlapci sejdou
k lodi, propukají v pláč.
„Pán much“ je
krátká kniha, napínavá a čtivá. Bohužel, mohla by být ještě kratší;
tak poloviční. Spoustu místa vyplňuje běhání po pralese z místa A do
místa B, v horším případě ještě doprovázené barvitě nevýstižným
popisem přírody.
Samotné
dobrodružství samozřejmě není jedinou rovinou knihy. Ta má hlubší
podtext, vypovídá o ztrátě civilizovanosti či o sklonech člověka ke
zlu, využívá symbolismu a typizace postav. Nicméně neřekl bych, že
výsledek je dokonalý – obě roviny k sobě totiž přiléhají trochu
rozpačitě, co je nutné jako ústupek poslání knihy, ubírá logičnosti
samotného příběhu. Ale jedná se spíše o detaily, nad kterými se dá
přimhouřit oko. Celkově tedy příjemné čtení, které nutí k zamyšlení.