Gustave Flaubert
Paní Bovaryová –
Madame Bovary – Madame Bovary – 1856
Charles Bovary,
vesnický lékař, se po smrti své ženy, kterou si stejně vzal jen na
přání rodičů, brzy ožení s krásnou Emou. Ema byla zprvu jeho zájmem
okouzlena, brzy jím však začne pohrdat a hledat rozptýlení jinde.
Vyrostla totiž na dobrodružných románech a od světa čeká, že před ní
padne na kolena a poskytne jí nekončící štěstí.
Nejprve prožije
vášnivý románek s bohatým Rodolphem, který však ztratí zájem ve
chvíli, kdy s ním Ema chce utéct do ciziny. Zklamaná hledá lásku
v náručí mladého písaře Léona, který do ní byl již dříve zamilován.
Čeká však od vztahu takové divy, že ho tím pro oba zkazí. Navíc se
svým zhýralým životem v přepychu neúnosně zadluží.
Když jí věřitelé
pohrozí exekucí, snaží se vytáhnout peníze z kdekoho, nikdo jí však
už nepůjčí a nakonec se ze zoufalství otráví arzenikem. Hodný, ale
hloupý Bovary svou ženu stále miluje a nechá se jí ničit i po její
smrti. Nakonec zármutkem umírá.
Musím rovnou
říci, že takto špatnou klasiku jsem již dlouho nečetl. A možná nikdy
jsem neviděl tak neuvěřitelně plochou a mdlou postavu, jakou je Ema
Bovaryová. Ale na druhou stranu pro tu plytkost a stupiditu budete
Emu doopravdy nenávidět, což s příběhem víceméně ladí… Ale je to
slabá útěcha.
Jistě, příběh je
to veliký, ale především slavný. Nicméně Flaubertův styl je
neuvěřitelně ubíjející a nezáživný. Navíc nešetří popisy čehokoliv,
co mu přijde pod ruku, což je samo o sobě problém, a ještě ke všemu
popisy naprosto nicneříkajícími, což je problém přímo fatální. Tempo
knihy je zejména v první polovině tak líné, že nejeden čtenář asi
knihu zahodí. Upřímně, nebyla by to žádná tragédie.