Homér
Odysseia –
Ὀδύσσεια
– Odyssey – konec 8. století př. n. l.
Řecký hrdina
Odysseus se vrací domů z trójské války. Osud mu však nepřeje a jeho
návrat se protáhne na deset dlouhých let putování. Zatím doma na
Ithace, kde Odysseova věrná žena Pénelopeia zůstala sama se synem,
je panovníkovo sídlo okupováno žravými nápadníky.
Télemachos,
rekův syn, se vydává hledat svého otce, nicméně jeho cesta je
v podstatě zbytečná; stráví jen měsíc hodováním u spartského krále
Meneláa a vrátí se domů, až když dorazí jeho otec, kterého po
nesčetných útrapách odveze domů fajácká loď.
Odysseus zůstává
nepoznán a osnuje zhoubu zlotřilým ženichům. Se svým synem a dvěma
věrnými pastýři je nakonec všechny pobije v hodovní síni. Někteří
příbuzní mrtvých ženichů považují konflikt za skončený, další se
rozhodnou s Odysseem utkat, ale nakonec vše končí smírem.
„Odysseia“ se od
„Íliady“, se kterou bývá v učebnicích spojena jménem bájného básníka
Homéra div ne v jeden celek, velice liší. Ani jeden epos není zrovna
svižné čtení, ale důvody pro pomalé tempo jsou odlišné.
V „Íliadě“
zabírá spoustu textu výčet, kdo koho kam čím píchl, sekl či praštil,
nicméně dílo je velice kompaktní, navozuje obraz epochálního
střetnutí, krev teče na každé stránce; lítá řež jedna radost. Také
časová linie je mnohem jednodušší, děj se line pomalu kupředu,
s permanentním přesahem do minulosti i budoucnosti.
„Odysseia“ je
dílo naprosto odlišné. Z naturalistického masakru před branami Tróje
zbyl jen ufňukánek Odysseus, který spíše než hrdinstvím či moudrostí
překvapí čtenáře tím, že dokáže bez rozpaků probrečet dvě stě stran.
Vyprávění je mnohem sofistikovanější – začíná se ve chvíli, kdy
Télemachos vyplouvá hledat svého otce. Nato se přenášíme k Odysseovi
na ostrov nymfy Kalypsó (kde osm let ve dne lká, v noci „lehá
s nymfou na lůžko“ – je zjevné, že věrnost v antice byla asi vnímána
jinak). Odysseus se odvážně vrhá do vln a doplouvá k Fajákům, kde
vladaři vypráví o svých předchozích putováních. Když dovypráví, je
odvezen domů a příběh teprve dospěje ke konci. Takové techniky „Íliada“
neznala a rozhodně přispívají větší dynamičnosti knihy.
Bohužel, dobrá
polovina eposu je v podstatě jen nastavování a tlachání o tom, co
bylo či bude. Odysseus doplouvá domů a chystá se mstít přesně
v polovině. Dalších 150 stran se chystá mstít a nic kloudného se
neděje. V tomto ohledu jsem byl velice zklamaný, jak rozmělněné
některé části knihy jsou. Děj také obsahuje spoustu nelogičností a
nedůsledností. Nicméně Odysseova exotická dobrodružství, želbohu
nakonec zabírající sotva pětinu knihy, jsou plná půvabné fantasie.
Ve zkratce se dá
„Odysseia“ přirovnat k pohádce říznuté nekonečným seriálem „Tak jde
čas“. Ačkoliv jsem to nečekal, oslovila mě mnohem více starší
„Ílias“.