Václav Havel
Odcházení – 2007
Havel ve své
zatím poslední hře čerpá hodně z vlastních zkušeností, dále pak
bohatě využívá motivů z Čechovova „Višňového sadu“ a Shakespearova
„Krále Leara“. Děj hry není příliš složitý, dá se shrnout do
několika vět.
Bývalý kancléř
Rieger se loučí se svým úřadem, vrací úřední majetek a navíc mu
hrozí, že se bude muset vystěhovat z vládní vily. Ambiciózní politik
Klein mu nabídne dohodu – když jej Rieger podpoří, nechá ho ve vile
bydlet. Rieger se k tomu však moc nemá a nakonec je vystěhován na
venkov. V závěru se však nechává zlomit a přijímá místo poradce
Kleinova poradce, které ještě v alibistickém projevu vychválí.
Příběh samotný
tedy není nijak nabytý událostmi, více tu záleží na drobných
detailech a především celkové atmosféře. Havel se věnuje mimo jiné
bulvárnímu tisku či prázdným politickým deklamacím – Klein přebírá
Riegerovy teze, které jsou v jeho podání ještě prázdnější.
Využití
„Višňového sadu“ byl rozhodně dobrý nápad, zlomyslně bych dokonce
mohl poznamenat, že „Odcházení“ je verze „Višňového sadu“, kde se
aspoň něco děje. Na druhou stranu „Král Lear“ už tak dobře využit
není, navíc hra tak působí trochu slepovaně a nepůvodně.
Havel do děje
vstupuje v podobě autorského hlasu, který kárá herce, aby
nepřehrávali, a ironicky komentuje své tvůrčí úsilí. Tento prvek do
děje vnáší velmi příjemný humor, bez nějž by hra byla poloviční.
„Odcházení“ je
srozumitelnější a obecně stravitelnější než většina Havlových her,
tedy by mohla být skutečně úspěšná. Námět je poutavý, styl
profesionální, nicméně do výjimečnosti hře ještě trochu chybí. Ale
nadstandardní kousek to je zcela určitě.