Isaac Asimov
Ocelové jeskyně
– The Caves of Steel – 1953
Elijah Baley dostává za úkol vyšetřit vraždu, která byla spáchána ve
Spacetownu, jakési osadě kolonizátorů vesmíru na planetě Zemi.
Obyčejní pozemšťané nemají cizáky v lásce, stejně jako nesnáší
roboty, kteří okrádají poctivé zaměstnance o pracovní pozice.
Země
trpí přelidněním a lidé se již dávno stáhli do obřích, ryze
funkcionalistických megaměst, připomínajících principem mraveniště a
vzhledem obří kovové jeskyně. Peníze ztratily smysl, nicméně výhody,
které lidé mohou čerpat v závislosti na svém postavení, fungují
celkem podobně. Populací se také šíří vlna nostalgických hnutí
hlásajících (bohužel nereálný) návrat k půdě a životu pod širým
nebem.
Vesmírné kolonie také ovšem nevzkvétají. Jsou pravým opakem Země –
kyne zde individualismus, počet obyvatel je zanedbatelný, délka
života se prodlužuje, imunita vůči chorobám všech ostatních světů je
však mizivá. Roboti jsou zde váženi, nicméně i zdejší elita chápe,
že civilizace jako taková stagnuje a začíná uvadat. Vysoká životní
úroveň spolu s enormní hodnotou jednotlivce brání odvážné kolonizaci
dalších světů. Jako jedinou možnou cestu vidí zdejší vědci další
kolonizování vesmírných světů vedené ze Země, která se však zakopává
ve svých megaměstech a také ztrácí potenciál k dalšímu rozpínání.
Baley dostává jako partnera robota Daneela Oliwava. Přes počáteční
nedůvěru se k velmi pokročilému a inteligentnímu modelu začne chovat
téměř přátelsky. Co se týče samotného případu, byl zabit důležitý
vědec, který Daneela zkonstruoval a který prosazoval právě další
kolonizaci ze Země za přispění robotů. Daneel měl zkoumat na Zemi
způsob života a hledat potenciál obyvatelstva svůj původní svět
opustit.
Baley přes několik neúspěšných pokusů o odhalení konspirací dospívá
k závěru, že vědce zabil Baleyho vlastní nadřízený, který si vědce
tragicky spletl s Daneelem, jež byl vytvořen v podobě svého
stvořitele. Baleyho nadřízeny chtěl totiž Daneela zničit, aby plány
s další kolonizací skončily neúspěchem, jelikož byl přesvědčením
nostalgik. Podstatnější však je, že Daneel objevuje paradoxně v
rámci nostalgických hnutí tendenci k další kolonizaci a naději k
rozvoji lidské civilizace ve vesmíru.
Kniha začíná na Asimova v netypickém duchu. Zdůrazněna je
psychologická, osobní linie, atmosféra je spíše dystopická,
pochmurná a nejednoznačná – ačkoliv z principu jde vše od desíti k
pěti, samy hlavní postavy si svého tradičního způsobu života váží a
i ve čtenáři budí sympatie se zajetým pozemským způsobem života.
Jsou na cestě do pekla a nenechají si ji vzít, protože je to jejich
cesta. Zde se vypravěčský styl blíží dílům P. K. Dicka a nezbývá než
obvykle technickému Asimovovi aplaudovat.
S
dalším vývojem zabředne sice děj opět do celosvětových a
celogalaktických hybných sil, nicméně podtext, který je nastolen
úvodem, se knihou příjemně line a dodává tolik potřebnou hloubku pro
scifi prvky, které by jinak mohly působit naivně či směšně.
Detektivní a
osobní linie již zůstávají spíše na pozadí, a když konečně k
odhalení pachatele dojde, vlastně už to čtenáře ani moc nezajímá.
Nicméně přesto je celkový dojem velice pozitivní a jako svižná,
zábavná scifi jednohubka s jistým přesahem poslouží „Caves of Steel“
výborně.