Karel Čapek
Obyčejný
život – 1934
Starý a pomalu
umírající člověk se rozhodne napsat svůj životopis – chce psát o
obyčejném životě. Jeho otec byl truhlář, nechtěl však, aby jeho syn
pokračoval v jeho šlépějích a poslal jej na gymnázium. Náš „hrdina“
byl vždy spíše samotář, na gymnáziu patřil k nejlepším studentům,
vysokou školu však nedodělal a po krátký čas se věnoval básnictví.
Poté nastoupil u
drah, když se však u něj projeví plicní choroba, je poslán do
stanice v horách, kde se celkem uzdraví. Následuje převelení do
trochu větší stanice, kde se zamiluje do dcery přednosty, kterou si
také nakonec vezme. Dostane své vlastní nádraží, které řídí tak
dobře, že jej chválí i místní šlechta. Propukne však válka a náš
hrdina se tentokrát skutečně k hrdinství uchýlí – spolu s dalšími
sabotuje transporty vojenského vybavení. Po skončení války přijme
místo na ministerstvu.
Po ukončení
samotného životopisu autor o svých osudech přemítá, konfrontuje
různé stránky svého já – obyčejného člověka, kariéristu,
hypochondra, romantika, básníka, žebráka či zvrhlíka.
Kniha se mi
líbila, na rozdíl od „Povětroně“ mě filozofické a psychologické
otázky skutečně zaujaly a tempo knihy bylo také mnohem svižnější.