Píseň o
Nibelunzích – Nibelungenlied – The Song of the Nibelungs – počátek
13. století
Nizozemský rek
Siegfried svolí pomoci burgundskému králi Guntherovi lstí získat za
ženu islandskou královnu Brunhildu. Siegfried se vydává za
Guntherova leníka a potají mu pomůže Brunhildu porazit ve třech
soubojích a získat její ruku. To však má později tragické následky.
Siegfried se
později ožení s Guntherovou sestrou Kriemhildou, krásnou a vznešenou
paní. Brunhilda, která považuje tento svazek za nerovnocenný, neboť
stále pokládá Siefrieda za Guntherova poddaného, Kriemhildu lituje a
kritizuje toto rozhodnutí. Kriemhilda je tímto velice dotčena a
Brunhildu veřejně potupí.
Brunhilda
usiluje o pomstu a díky rytíři Hagenovi se jí to také podaří.
Ačkoliv je Siegfried prototypem hrdiny, Hagen jej napadne zrádně
zezadu a usmrtí. Přivlastní si též jeho poklad, který později schová
na dno Rýna.
Kriemhilda baží
po pomstě Hagenovi za smrt manžela a ukradení pokladu (Brunhilda zde
z děje v podstatě již mizí), čeká však na vhodné podmínky. Provdá se
za hunského krále Etzela a pozve své bratry a Hagena na královský
dvůr. Tam jsou napadeni a po lítém boji nakonec přemoženi.
Kriemhilda popraví svého bratra Gunthera, a když jí Hagen odmítne
vyzradit místo, kam ukryl poklad, popraví i jeho. Etzelovi rytíři
však kruté a nešlechetné chování Kriemhildy nevydrží, a tak je
posléze zabita i ona.
(Označení
„Nibelungové“ se nejprve vztahuje na strážce bájného pokladu,
později však na Burgunďany obecně.)
„Píseň o
Nibelunzích“ je překvapivě zábavné a svižné čtení, byť náročností a
ražením by se dalo zařadit kamsi mezi pohádky Boženy Němcové a
libovolný film s Arnoldem Schwarzeneggerem.
První polovina
knihy, kde dochází k tragickému konci Siegfrieda, je pohádkovější a
jednodušší, na druhou stranu rozhodně půvabnější. Ve druhé naopak
dochází k jistému odklonu od „pouhých“ hrdinských supervýkonů
k morálním dilematům, konfliktu povinnosti jak k panovníkovi na
straně jedné, tak k přátelům či dámě na straně druhé.
Logika vývoje
příběhu je však poněkud pochybná – na díle je znát, že vzniklo
spojením dvou původně samostatných legend. Přesto však jejich
spojení mohlo být citlivější. Motivace postav a postavení zápletky
na drobné urážce může zavádět až – k pravděpodobně nechtěnému –
zesměšnění a kritice dvorské cti.
Vůči čtenáři je
také poněkud nespravedlivé, že ačkoliv první části vévodí
achillovský nadčlověk Siegfried, ke kterému nepojmout sympatie je
prakticky nemožné, tak v druhé polovině se do role nejkladnějšího
hrdiny všech dob přetváří – ač poněkud démonický – Hagen, slizký a
bezectný vrah z první části.
Nicméně i přes
mnohé výtky „Píseň o Nibelunzích“ má smysl číst – je to jak příjemně
odpočinkové čtení, tak seznámení s velice starou literaturou.