Michael Crichton
Next – 2006
Děj knihy je
zasazen do prostředí genetického inženýrství a skládá se z více
příběhů, které spolu souvisí jen okrajově. V tom také tkví největší
rozdíl oproti minulým Crichtonovým techno-thrillerům, kde byla jedna
hlavní dějová linie a autor se více soustředil na atmosféru a
napětí. „Next“ však připomíná spíše Haileyovy knihy jako „Kola“ nebo
„Hotel“, chce spíše zachytit problematiku daného odvětví, než aby
čtenáře upoutal strhujícím tempem. Je to tak trochu škoda, protože
to Crichtonovi šlo vždy nejlépe.
Na druhou stranu
je i tak příběh dostatečně zajímavý, Crichton si opět vše velmi
dobře prostudoval a jeho argumenty jsou jak přesvědčivé, tak
logické. Věnuje se jak etickým a vědeckým problémům genetiky, tak (a
to především) aspektům legislativním a mediálním. Upozorňuje na
zákony, které zbytečně brání výzkumu v USA, stejně tak odsuzuje
patentování genů a nemocí, což považuje za stejně absurdní jako
patentování fyzikálních zákonů.
Také je nutno
podotknout, že Crichton se snažil značně přitvrdit, protože byl
dříve často kritizován za přehnané happy-endy. Až komicky působil
například závěr „Říše strachu“, kde nezemřel ani jeden kladný
hrdina, ačkoliv padouchů skončily v prachu tucty. Většina postav je
tedy na rozdíl od dřívějška záporných až prohnilých, mluví sprostě
(více, než by bylo třeba), jsou nevěrní (také více, než by bylo
třeba) a myslí jen na sebe (tak akorát). Crichton však zůstal na
půli cesty, neboť postupem děje se zaměří na těch pár kladných
postav, co jich v knize je, a opět v závěru potrestá bez výjimky
všechny padouchy.
V centru
pozornosti stojí společnost BioGen Ricka Diehla, která se
specializuje na genetický výzkum a léčení nemocí pomocí genové
terapie. Díky majetku své ženy může být Diehl celkem samostatný,
s přibývajícími náklady však musí přijmout jako spoluinvestora
bezohledného milionáře Jacka Watsona. BioGenu se podaří získat tkáně
pacienta, který přežil rakovinu a jehož tělo by mohlo produkovat
obranné látky. Frank Burnet, dotyčný pacient, však nesouhlasí
s komerčním použitím své tkáně.
Soud však dá
zapravdu BioGenu a upře Burnetovi jakékoliv právo na darované
vzorky. Později však navštíví Burneta agent jisté firmy, který mu
nabídne obrovskou sumu za poskytnutí stejných tkání s tím, že o
BioGen už se postará.
V BioGenu také
probíhá výzkum „genu dospělosti“, který testují na krysách. Omylem
se k němu však dostane drogově závislý bratr Joshe Winklera,
zdejšího nadějného vědce. K Joshovu překvapení má „gen dospělosti“
na jeho bratra přímo blahodárné účinky – přestane užívat drogy a
dokonce si najde stálou práci. V návalu euforie jej vyzkouší také na
dalším feťákovi a se stejně skvělými výsledky. Postupem času však
krysy v laboratoři začnou předčasně umírat a stejný osud potká i
Joshova bratra. Pro BioGen to znamená ztrátu potenciálně zázračného
léku (a zázračného zisku) a také právní problémy.
Zásoby
Burnetových tkání jsou však kompletně zničeny na všech pracovištích
a BioGen je musí sehnat jinak. Z právního hlediska je však Burnetova
tkáň jejich majetkem a tak si najmou lovce lidí Vasca Bordena, aby
našel buď Burneta, nebo jeho přímé potomky, kteří také mají potřebné
geny a de facto tak přechovávají kradený majetek. Vascovi se však
nepodaří tkáně získat. Další soud nárok BioGenu zruší a kritizuje
předchozí verdikty.
Diehl rezignuje
a BioGen je na pokraji bankrotu. Watson, který stojí za zničením
zásob Burnetovy tkáně, teď jako spasitel převezme kontrolu firmy. O
něco později však symbolicky zemře na vzácnou chorobu, kterou nikdo
nemohl zkoumat, neboť si ji patentovala gigantická švýcarská firma,
pro níž však byl další výzkum finančně neperspektivní.
Další vedlejší
příběhy se věnují genetickým pokusům na zvířatech, konkrétně osudům
křížence šimpanze s člověkem a geneticky upraveného papouška. (Což
jsou také části, které mají nejvíce sci-fi prvků.)
„Next“ je velmi
zajímavá kniha, v porovnání s ostatními Crichtonovými hity je však
trochu zklamáním. I přes zmíněné nedostatky však rozhodně stojí za
přečtení.