Philip Kindred
Dick
Neteleportovaný
muž – The Unteleported Man – 1964
Příběh knihy se odehrává v nedaleké budoucnosti, kdy lidstvo začalo
skutečně dobývat – tedy i kolonizovat – vesmír. Rozvíjející se
hyperprostorovou dopravu však náhle prakticky zničí objev teleportu.
Ten dokáže člověka přenést na Velrybí tlamu, jedinou dosud objevenou
planetu, která je pro člověka skutečně vhodná, během patnácti minut.
Tradičním způsobem by tato cesta trvala osmnáct let.
Problém však je, že teleport funguje pouze jednosměrně. I tak proudí
z přelidněné Země miliony osadníků. Titulní postava knihy, dědic
zadluženého dopravního impéria, se rozhodne před věřiteli utéct a na
Velrybí tlamu doletět postaru, protože teleportu nevěří a chce
dokázat, že se jedná o podvod. Vzbudí tak hlubší zájem v Matsonovi,
majiteli bezpečnostní agentury Lies Inc., který se dovtípí, že
nadšené zprávy z kolonie jsou podvržené.
Ačkoliv nemá Matson ani ponětí, co jej čeká, doufá, že se mu podaří
kolonii dobýt a ovládnout. Tvrdě však narazí – místo harmonické
agrární společnosti prezentované médii se objeví mezi kasárnami, kde
se ze všech přistěhovalců stávají součásti válečného stroje.
Matsonova hrstka agentů nemá proti milionové armádě sebemenší šanci,
podaří se jim však kontaktovat zemi a sdělit OSN skutečný stav věci,
čímž rozpoutají skutečný boj.
„Neteleportovaný
muž“ se od ostatních Dickových děl liší především překotně zběsilým
tempem, které sice čtenáře nenechá vydechnout, ale ani přemýšlet či
docenit nápady a situace v knize obsažené. (Dick si toho byl zjevně
vědom, protože začal knihu přepracovávat; zemřel však dříve, než
stihl práci dokončit. Přesto tato rozšířená verze vyšla, a pokud se
mi ji podaří sehnat, určitě si ji přečtu.)
Takto musím
konstatovat, že „Neteleportovaný muž“ působí jaksi nedokončeně a
nevypointovaně, mnohé příběhové linie končí jaksi v prázdnu, bez
vyvrcholení, které příběh na začátku slibuje. V podstatě se dá říci,
že ty typicky dickovské výjevy, ze kterých někdy až mrazí, zůstaly
tentokráte jaksi mimo knihu samu. (Teď by jistě někdo mohl zvolat
„Jaký to umělec!“, ale v tomto případě je to skutečně pouze
nedodělanost.) Přes to všechno je však kniha poutavá a rozhodně
nechci tvrdit, že je to vyložený propadák. Ale mohlo být lépe.