Isaac Asimov
Nadace na
hranicích – Foundation's Edge – 1982
„Nadace na
hranicích“ je (jak již lze odvodit z názvu) pokračováním série
Nadace; navazuje na díl „Druhá nadace“. Příběh se odehrává přibližně
dvě stě padesát let po skončení předchozího dílu. Impérium řízené
Nadací vzkvétá, technicky již dalece překročilo stav Říše na vrcholu
její slávy a nezdá se, že by ve vesmíru byla síla, která by mu byla
schopna odolat.
Seldonův plán se
tedy vyvíjí uspokojivě, na což pečlivě dohlíží tzv. druhá nadace.
Nicméně se ukáže, že se plán vyvíjí až podezřele dobře – mnohem
přesněji, než by mentalické schopnosti druhé nadace vůbec měly
umožňovat.
Zdá se tedy, že
do hry vstupuje někdo další. Po určitých peripetiích je do vesmíru
nazdařbůh (a nedobrovolně) vyslán talentovaný politik první nadace
Trevize. Ten spolu s rozšafným historikem Peloratem pátrá po mytické
planetě Zemi, která má být světem původu a kterou Trevize považuje
za možné sídlo druhé nadace.
Vzhledem k
mentalické síle druhé nadace však paradoxně nikdo nikdy neví, zda
jedná z vlastní vůle, kdo koho ovlivňuje a zda ještě někdo neznámý
neovlivňuje všechny ostatní silněji. Spletitý příběh dospěje do
fáze, kdy se agenti první i druhé nadace střetnou u planety, kterou
považují za Zemi. Jedná se však „pouze“ o Gaiu, svět, kde vše je
psychicky propojené do jednoho funkčního celku se skupinovým vědomím
a disponuje tedy ohromnými mentalickými schopnostmi.
To samo o sobě
ještě není tak překvapivé jako to, že se jedná o svět, který byl
osídlen ze Země lidmi pod dozorem robotů. A vzhledem k tomu, že se
stále řídí zákony robotiky, řídí se jimi i celá Gaia, která se nyní
snaží zabránit rozpadu Seldonova plánu jak tím, že dojde k dominanci
první nadace násilím, tak druhé nadace mentalikou. Také se dozvídáme
o mýtu, podle které jsou roboti agenty Věčnosti a z alternativních
realit vybrali a upevnili jednu, ve které je jedinou inteligentní
životní formou lidstvo.
Gaia však není
schopna sama rozhodnout, co lidstvu uškodí méně, a proto potřebuje
Trevize a jeho přirozenou intuici. Ten nakonec rozhoduje tak, že
první i druhá nadace si myslí, že dospěli k dílčímu vítězství;
nechce však ani jednoznačně nastoupit cestu přeměny celého vesmíru
na planety se skupinovým vědomím typu Gaia. Spíše jen prozatím
rozhodnutí odloží na později.
„Nadace na
hranicích“ se od předchozích dílů liší především tempem a
propracovaností. Zatímco předchozí díly obvykle byly překotné,
střídaly mnohé postavy, skákaly v čase o desítky let a jejich délka
byla spíše skromná, „Nadace na hranicích“ je pravý opak.
A nutno přiznat,
že vzhledem ke komplikovanosti scifi prvků za předchozí díly (a
ještě dalších knižních sérií, se kterými se v této knize dějová
linie protíná) je to jedině dobře. Na druhou stranu je ale konečné
rozuzlení celkem zklamáním. Vcelku šílená scifi-detektivka pak místo
(smysluplně) šokujícího rozuzlení nabízí spíše řešení typu deus ex
machina, kde žijící planeta odpovídá prakticky za všechno předchozí
dění. Stejně tak Trevizovo rozhodnutí nikam děj neposune. Alespoň
překřížení s robotickou sérií působí velmi dobře, byť na druhou
stranu s Věčností už trochu skřípe. Skoro by pak nepřekvapil ani
cross-over s Ferdou Mravencem.
Není třeba
zastírat, že se jedná o čtení zajímavé spíše autorovou imaginací než
stylem; ten je v podstatě dětsky jednoduchý, postavy jsou sice
sympatické, ale tak ploché, že v některých případech až splývají.
Ale čtení je to hlavně svižné a zábavné – a oproti druhému a třetímu
dílu opět působí promyšleně jako díl první, nikterak neirituje, sice
zcela nenaplní očekávání, ale velmi účinně sérii oživí a naláká na
další díly.