Isaac Asimov
Nadace a Země -
Foundation and Earth – 1986
Z hlediska
chronologického zasazení příběhu se jedná o dějově poslední část
série o Nadaci. Kniha bezprostředně navazuje na díl předchozí,
„Nadace na hranicích“. Golan Trevize, který právě rozhodl, že by se
galaxie měla ubírat směrem vytvoření jednoho celogalaktického
organismu, o svém rozhodnutí pochybuje a touží si jej ověřit, neboť
se mu zdá v rozporu s uctívaným plánem Hariho Seldona.
Vydává se proto
se svým přítelem Peloratem a Bliss, obyvatelkou planety Gaia, možná
robotem, součástí planetárního organismu, na cestu za objevením
planety Země, prapůvodního světa, kde vše začalo a kde Trevize cítí,
že najde odpovědi na své otázky.
Žádné stopy
přímo k Zemi sice nevedou, nicméně se výpravě podaří najít
souřadnice několika tzv. intermitentních světů, tj. planet, které
byly osídleny v první vlně kolonizace lidmi, kteří hojně využívali
služeb robotů a jejichž cílem byla izolace, nikoliv další
kolonizace. Dva intermitentní světy naleznou mrtvé, na třetím,
Solarii, objeví hermafroditní rasu s telekinetickými schopnostmi,
která dovedla izolovanost jednotlivce ke zrůdné dokonalosti. Zde
před smrtí zachrání ještě telekineticky nevyvinuté dítě.
Zemi nakonec
naleznou, ale jak již varovaly mytické zkazky, je planeta
radioaktivní a neobyvatelná. Nicméně Trevize se dovtípí, že se mohli
přeživší přesunout pod povrch obřího zemského satelitu – Měsíce. Zde
se setkávají s tisíce let starým robotem, který je k sobě de facto
vedl celou cestu, neboť potřeboval nové tělo k dokončení svého plánu
– nastolení řádu galaktického organismu, kteréžto řešení vidí jako
nejlepší pro lidskou rasu. Zároveň se však Trevize dozvídá, že robot
stál též u zrodu Seldonova plánu, který měl pouze zachovat vývoj
správným směrem, nikoliv být sám o sobě cílem. Trevize je v rámci
možností spokojen a i přes odpor Bliss nechává robotovi solarianské
dítě pro jeho potřeby.
„Nadace a Země“
navazuje na slibně rozjetý předchozí díl, ale bohužel nasazenou
úroveň udržet nedokáže. Nejde ani tak o náplň ze scifi hlediska,
která nijak neurazí a na některých místech dokonce mile překvapí,
jako spíše o bídu literární, na které se ovšem mohl významně
podepsat i neuvěřitelně dementní, žoviální český překlad.
Nicméně i bez
něj je kniha problematická; předchozí díly totiž byly vždy složené
z krátkých epizodek. Dříve, než by bylo nutné zabředávat hlouběji do
psychologie postav či logiky dění, poskočilo se o pár (desítek) let
dopředu, postavy se svižně střídaly, děj byl vyprávěn z různých úhlů
pohledu atp. Zde nic takového není, v čase se neskáče, Trevize je
hlavní postavou od začátku do konce a děj je epizodický jen v rámci
objevování jednotlivých planet. A Asimov zde selhává, udržet
pohromadě poctivý román se mu příliš nedaří.
Místy je pak
kniha až stupidní a spíše budí posměch než napětí. Co je však horší,
z nepochopitelných důvodů je též podivuhodně oplzlá! Nimrání v
hermafroditismu čtenáře dovede spíše k úvahám o sexuálních úchylkách
autora než o dokonalém, izolovaném tvorovi a obecně vzato je narážek
na sex a pohlavní ústrojí v knize nepřeberně, aniž by byly jakkoliv
relevantní pro vlastní děj. Na druhou stranu však stále kniha udrží
pozornost až do konce, kde dokonce vybuduje ve čtenáři netrpělivé
napětí, kdy se už dozví, jak to vše skutečně bylo. Rozřešení je pak
trochu zklamání – je sice chytré, s drobným filozofickým přesahem,
ale ne zcela vyčerpávající či uspokojivé.
Je to škoda, ale
tento díl se moc nepovedl, což v důsledku shazuje i kvality
předchůdce. Nezbývá tak než konstatovat, že první „Nadace“ zastínila
veškeré své dějové pokračovatele – stále nová a nová odhalení,
dementující předchozí logiku, spíše sérii uškodila, než pomohla. Na
druhou stranu jako odpočinková literatura na pár chvil cesty MHD do
školy či práce stále dobře poslouží. Ale víc od ní nečekejte.