Philip Kindred
Dick
Muž z Vysokého
zámku – The Man in the High Castle – 1962
Příběh knihy se
odehrává v alternativní realitě, kde Německo s Japonskem vyhrálo
druhou světovou válku. Třetí říše se rozpíná bezmála po půli světa,
pokračuje ve svých rasových čistkách a příšerných zvěrstvech.
Japonsko sice své dobyté území kolonizuje, dbá však na právo až
s pedantickou důsledností. Spojené státy jsou rozděleny do několika
zón, východní pobřeží patří Německu, západní Japonsku, Skalisté hory
tvoří jakousi nárazovou zónu mezi oběma mocnostmi.
Nedá
se říci, že by kniha měla jednu ústřední dějovou linii, spíše jen
sleduje osudy několika lidí, které se v některých místech propletou.
Některé se ovlivňují přímo, některé sotva znatelně.
Pan Tagomi je
japonský obchodník, který se připlete k tajnému jednání německého
kapitána Wegenera s japonským generálem. Německo totiž plánuje
shodit vodíkovou bombu na Japonsko a Wegener tomu chce zabránit.
Tagomi zastřelí dva německé zabijáky, kteří měli setkání překazit,
sám se však z tohoto hrůzného zážitku nakonec zhroutí. Nedokáže
pochopit nesmyslnost a krutost světa, nakonec je „vysvobozen“
zástavou srdce.
Další dvě
postavy, obchodník Childan a šikovný výrobce napodobenin a šperků
Frink, se setkávají přímo. Childan prodává napodobeniny amerických
starožitností, které jsou obecně vydávány za pravé. Je to totiž to
jediné, co Japonce zajímá. Pro moderní umění nedokážou najít
pochopení.
Frink se snaží
prorazit s vlastními šperky a přes Childanův obchod se je snaží
prodat. Childan sice získá výhodnou nabídku vyrábět šperky jako
talismany ve velkém, nakonec však v sobě nachází hrdost a odmítne
takové znehodnocení národního umění. Japonci jsou jeho postojem
potěšeni.
Poslední
důležitou postavou je Frinkova exmanželka Juliana. Ta se zamiluje do
záhadného Itala, brzy však zjišťuje, že ve skutečnosti jde o
nacistického zabijáka, který ji jen chce využít, aby se dostal ke
svému cíli, spisovateli Abendsenovi. Ten napsal knihu o tom, jak by
vypadal svět, kdyby Německo nevyhrálo. Žije však v nedobytné
pevnosti, kam jen tak někoho nevpustí. Juliana nacistu sama zabije a
vydá se Abendsena varovat. „Vysoký zámek“, jak se Abendsenova
pevnost jmenuje, však není jeho sídlem – Abendsen bydlí v obyčejném
domě jako všichni ostatní, protože ze své pevnosti již má sám fobii.
Častým motivem
je využívání Knihy proměn jako orákula mnohými postavami. Dokonce i
Abendsen napsal svou knihu s její značnou pomocí – a stejně tak prý
Dick „Muže z Vysokého zámku“. Osobně mi tento prvek nepřijde
nejšťastnější, na druhou stranu je využit střídmě a s rozvahou,
nikde se netvrdí, že Kniha skutečně věštit dovede. Její tvrzení jsou
tak mlhavá, že je postavy jsou schopny pochopit (pokud vůbec) až
zpětně.
„Muž z Vysokého
zámku“ není typicky dickovská záležitost. Na rozdíl od ostatních
knih si zde dává více záležet na prokreslení jak detailů prostředí,
tak psychiky postav. Tomu se nedá přímo nic vytknout, ale čtenáře
nakonec zamrzí, že když už se s tím autor tak piplal, není kniha
alespoň dvakrát delší. Tempo tedy logicky není nijak závratné.
Nicméně
prolínání realit, zpochybnění všeho, kniha uvnitř knihy, až
symbolické vyznění některých rekvizit, to všechno k Dickovi již
jednoznačně patří. Vzhledem k tématu by mohlo svádět srovnávat „Muže
z Vysokého zámku“ a Orwellovo „1984“, nebylo by to však korektní.
„Muž z Vysokého zámku“ je totiž i přes strašáka Třetí říše a dalších
hegemonů mnohem více o jednotlivých postavách, o tápání a existenční
krizi. Proto se také odehrává v Americe, kde je situace pořád
relativně příznivá.
Nicméně stejně
tak by nebylo správné udělat z této knihy dílo století. Vzhledem
k velkému propracování detailů na jedné straně působí Dickova
taktika zpochybňování a mlžení místy jaksi samoúčelně, jako pokus o
zdání hloubky, kterou kniha ve skutečnosti nemá. Dick tak jde
vlastně sám proti sobě a výsledek je proto trochu rozpačitý. Osobně
považuji „Ubik“ a „Sní androidi o elektronických ovečkách?“ za
vydařenější díla. Nicméně „Muž z Vysokého zámku“ je svébytný a za
přečtení rozhodně stojí