Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

 

Home

Čtenářský deník

Maturitní otázky

Jiné materiály

Odkazy

Guestbook

E-mail

 

Philip Kindred Dick

Muž z Vysokého zámku – The Man in the High Castle – 1962

 

         Příběh knihy se odehrává v alternativní realitě, kde Německo s Japonskem vyhrálo druhou světovou válku. Třetí říše se rozpíná bezmála po půli světa, pokračuje ve svých rasových čistkách a příšerných zvěrstvech. Japonsko sice své dobyté území kolonizuje, dbá však na právo až s pedantickou důsledností. Spojené státy jsou rozděleny do několika zón, východní pobřeží patří Německu, západní Japonsku, Skalisté hory tvoří jakousi nárazovou zónu mezi oběma mocnostmi.

            Nedá se říci, že by kniha měla jednu ústřední dějovou linii, spíše jen sleduje osudy několika lidí, které se v některých místech propletou. Některé se ovlivňují přímo, některé sotva znatelně.

Pan Tagomi je japonský obchodník, který se připlete k tajnému jednání německého kapitána Wegenera s japonským generálem. Německo totiž plánuje shodit vodíkovou bombu na Japonsko a Wegener tomu chce zabránit. Tagomi zastřelí dva německé zabijáky, kteří měli setkání překazit, sám se však z tohoto hrůzného zážitku nakonec zhroutí. Nedokáže pochopit nesmyslnost a krutost světa, nakonec je „vysvobozen“ zástavou srdce.

Další dvě postavy, obchodník Childan a šikovný výrobce napodobenin a šperků Frink, se setkávají přímo. Childan prodává napodobeniny amerických starožitností, které jsou obecně vydávány za pravé. Je to totiž to jediné, co Japonce zajímá. Pro moderní umění nedokážou najít pochopení.

Frink se snaží prorazit s vlastními šperky a přes Childanův obchod se je snaží prodat. Childan sice získá výhodnou nabídku vyrábět šperky jako talismany ve velkém, nakonec však v sobě nachází hrdost a odmítne takové znehodnocení národního umění. Japonci jsou jeho postojem potěšeni.

Poslední důležitou postavou je Frinkova exmanželka Juliana. Ta se zamiluje do záhadného Itala, brzy však zjišťuje, že ve skutečnosti jde o nacistického zabijáka, který ji jen chce využít, aby se dostal ke svému cíli, spisovateli Abendsenovi. Ten napsal knihu o tom, jak by vypadal svět, kdyby Německo nevyhrálo. Žije však v nedobytné pevnosti, kam jen tak někoho nevpustí. Juliana nacistu sama zabije a vydá se Abendsena varovat. „Vysoký zámek“, jak se Abendsenova pevnost jmenuje, však není jeho sídlem – Abendsen bydlí v obyčejném domě jako všichni ostatní, protože ze své pevnosti již má sám fobii.

 

Častým motivem je využívání Knihy proměn jako orákula mnohými postavami. Dokonce i Abendsen napsal svou knihu s její značnou pomocí – a stejně tak prý Dick „Muže z Vysokého zámku“. Osobně mi tento prvek nepřijde nejšťastnější, na druhou stranu je využit střídmě a s rozvahou, nikde se netvrdí, že Kniha skutečně věštit dovede. Její tvrzení jsou tak mlhavá, že je postavy jsou schopny pochopit (pokud vůbec) až zpětně.

„Muž z Vysokého zámku“ není typicky dickovská záležitost. Na rozdíl od ostatních knih si zde dává více záležet na prokreslení jak detailů prostředí, tak psychiky postav. Tomu se nedá přímo nic vytknout, ale čtenáře nakonec zamrzí, že když už se s tím autor tak piplal, není kniha alespoň dvakrát delší. Tempo tedy logicky není nijak závratné.

Nicméně prolínání realit, zpochybnění všeho, kniha uvnitř knihy, až symbolické vyznění některých rekvizit, to všechno k Dickovi již jednoznačně patří. Vzhledem k tématu by mohlo svádět srovnávat „Muže z Vysokého zámku“ a Orwellovo „1984“, nebylo by to však korektní. „Muž z Vysokého zámku“ je totiž i přes strašáka Třetí říše a dalších hegemonů mnohem více o jednotlivých postavách, o tápání a existenční krizi. Proto se také odehrává v Americe, kde je situace pořád relativně příznivá.

Nicméně stejně tak by nebylo správné udělat z této knihy dílo století. Vzhledem k velkému propracování detailů na jedné straně působí Dickova taktika zpochybňování a mlžení místy jaksi samoúčelně, jako pokus o zdání hloubky, kterou kniha ve skutečnosti nemá. Dick tak jde vlastně sám proti sobě a výsledek je proto trochu rozpačitý. Osobně považuji „Ubik“ a „Sní androidi o elektronických ovečkách?“ za vydařenější díla. Nicméně „Muž z Vysokého zámku“ je svébytný a za přečtení rozhodně stojí