Ludvík Vaculík
Morčata – 1970
Hlavním hrdinou
knihy je bankovní úředník. Ten je nucen na svém pracovišti provádět
naprosto nesmyslné úkoly, navíc při odchodu z banky jsou všichni
zaměstnanci prohledáváni, aby si s sebou neodnášeli peníze, které
jim tak úplně nepatří. Zabavené peníze se však do oběhu nevrací, což
vede k teoriím o blížící se ekonomické krizi.
Hrdina pořídí
svým dvěma synům morčata, kterými je sám čím dál víc fascinován.
Provádí na nich pokusy, které se však zvrhávají spíše v demonstraci
moci – úředník již konečně není tím nejnižším tvorem, ale má pod
sebou někoho, kdo na něm zcela závisí, pro koho je bohem. Když
úředník morčata mučí, přechází ve vyprávění alibisticky do třetí
osoby.
Také se pokouší
zjistit více o záhadném mizení bankovek, nicméně celkem bezvýsledně.
V závěru narazí na tajemnou postavu, kterou v sebeobraně zabíjí,
vzápětí se však objeví další. Čtenář už se dozví jen to, že domů se
nikdy nevrátil.
Celá
kniha je laděna groteskně, nicméně i tak bych byl vděčný za nějakou
pointu nebo rozuzlení. To bohužel kniha nenabídne – či spíše ve své
absurdnosti ani nabídnout nemůže.
Vaculík knihu
píše jakoby dětem a využívá parodicky přiblblý styl, který však moc
vtipný není a už vůbec mi není příjemný. Nedokážu ani říct, jestli
se mi kniha líbila, nebo ne – ono je to prostě divné.