Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

 

Home

Čtenářský deník

Maturitní otázky

Jiné materiály

Odkazy

Guestbook

E-mail

 

Betty MacDonaldová

Morová rána – The Plague and I – 1948

 

Děj autobiograficky laděného románu se odehrává v sanatoriu pro pacienty trpící tuberkulózou. Příběh začíná zjištěním nemoci, pokračuje přijetím do sanatoria, prvními dny, běžnou nemocniční rutinou a v případě vypravěčky také brzkým uzdravením a propuštěním zpět do normálního světa.

 

„Morová rána“ není literatura ani náročná, ani napínavá či romantická. Jde o knihu o obyčejných životních patáliích, psanou jednoduchým, lidovým stylem, upřímnou a povzbudivou. Na druhou stranu právě pro pojetí „ze života“ také občas trochu nudí, chybí zvraty či gradace.

Po formální stránce bych vytkl především autorčinu lehkou neukázněnost – skáče v čase dopředu a dozadu i uprostřed rozhovorů, což mnohdy čtenáře poděsí, jestli snad něco nepřeskočil, nepochopil či neprospal.

Jak už vysvítá z nástinu příběhu, jedná se spíše o sled detailů a obrazů ze života v sanatoriu. Ze začátku dosti temný a depresivní obraz plný nejistoty a strachu (kde kniha dle mého názoru dosahuje nejvyšších kvalit) se postupně projasní rekonvalescencí a známky humoru, které v první polovině působily spíše truchlivě, jsou zde už skoro hřejivé. Čtenář je seznámen s mnohými figurkami sanatoria, s každým přeložením na další pokoj či oddělení následuje pár dalších; v druhé polovině je tento prvek už poněkud mechanický a přebujelý, přišlo by mi vhodnější spíše více propracovat již známé postavy, než povrchně vykreslovat kvanta nových.

Ucelený obraz knihy rozbíjí jen poněkud přeslazený, bodře žvatlavý úvod o autorčině dětství a nepochopitelné ubíjející popisování v závěru, jak si hrají malé děti na krasobruslařky. Nicméně ženské čtenářky pravděpodobně moji chronickou nenávist k dětem sdílet nebudou, a tak jim nebezpečí nehrozí.

„Morová rána“ je pěkná kniha, ne sice literární skvost, ale příjemné čtivo určitě. Osobně bych sice vzal černou fixu a seškrtal nudnější pasáže a postavy (nemluvě o happy endu, který mě provokuje skoro u každé knihy), nicméně jednoznačně nejsem cílovým publikem, takže berte moji (i tak nezávažnou) kritiku s rezervou.