Arnošt Lustig
Modlitba pro
Kateřinu Horovitzovou – 1964
Příběh knihy se
odehrává za druhé světové války. Dvacet židovských boháčů, kteří
byli zajati nacisty, má být vyměněno za německé vojenské hodnostáře.
Ke skupině se ještě připojuje tanečnice Kateřina, kterou si pro její
krásu vyžádá sám mluvčí skupiny, pan Herman Cohen. Kateřina za sebou
však nechává svou početnou rodinu, která je odvedena do
vyhlazovacího tábora.
Dohoda je celkem
jednoduchá, za těžké peníze, které pro boháče však nejsou zas tak
zásadní, budou odvezeni do přístavu a lodí do Ameriky. Nacista
Brenske, který má skupinu na starosti, však stále nosí další a další
účty a tahá z Židů další peníze. A ti platí. Ani nechtějí vidět, že
naděje, jestli nějaká byla, už pohasla, platí jen za to, aby mohli
setrvávat v přívětivé iluzi. Brenske je v tomto svými úlisnými
proslovy udržuje a nakonec vymámí všechny jejich peníze.
Na loď se však
nikdy nedostanou. Z Hamburku se kvůli „neochotě druhé strany“ vrací
zpět do tábora, kde mají projít desinfekcí, aby byli odvezeni do
Švýcarska. Jeden z boháčů už odmítá dále hrát v nacistické frašce a
je zastřelen. Další poslušně napochodují do šaten. Jediná Kateřina
projeví odpor a zmocní se zbraně, kterou zastřelí dva vojáky.
Brenske nechá jako odplatu všechny postřílet kulometem.
„Modlitba pro
Kateřinu Horovitzovou“ je kniha velmi tísnivá a zneklidňující. Tempo
je hodně pomalé, aby vynikla psychika postav, neustálá přítomnost
vyhlazovacího tábora se navíc promítá do všech rozhovorů. Lustig
klade důraz na sílu iluzí a touze po jakékoliv naději, i falešné. A
právě v tom je kniha nejhlubší a nadčasová.