Vladimír Páral
Mladý muž a bílá
velryba – 1973
Do chemického
závodu v Ústí nad Labem přijíždí inženýrka Edita se svou asistentkou
Naďou. Edita nutně potřebuje průlom ve svém výzkumu a doufá, že se
jí podaří získat na tuto práci Vika, svého bývalého milence a
geniálního chemika. Vik však před třemi lety pověsil kariéru na
hřebík, odešel z hektického života v Praze a usadil se v Ústí, kde
spokojeně přijal jedno z nejpodřadnějších míst.
Nyní denně cvičí
jógu, živí se výhradně jogurty a největší zalíbení nachází
v nejjednodušších věcech. Jeho spolubydlícím je mladý Břeťa, který
také pracuje v chemickém závodě, na rozdíl od prakticky „mrtvého“
Vika však chce v životě dosáhnout něčeho velikého, hrdinského,
ulovit svou bílou velrybu.
Editin plán se
příliš nedaří. Vik k ní již nic necítí a schovává se před ní, kde
může. Bláznivě se však zamiluje do Nadi. Když to Edita zjistí, udělá
Vikovi nabídku – když jí pomůže s výrobním postupem, přiměje Naďu,
aby s ním trávila odpoledne. Vik souhlasí, brzy si však uvědomí, že
udělal nenapravitelnou chybu. Zničil tak totiž naději na jakýkoliv
plnohodnotný vztah s mladou asistentkou.
Naďa sice
poslechne svoji šéfku, Vikovi však nic nedaruje a chová se k němu
zlomyslně a odměřeně. Navíc se zamiluje do mladého, energického
Břeti. Vikovi, kterému přeci jen trochu křivdila, nakonec odpustí a
dohodnou se, že budou jen přáteli. Ani její lásce k Břeťovi však
není přáno – ten se totiž zamiluje do Edity. Edita se do mladíka
nakonec také zamiluje a rozhodne se jako Vik opustit uspěchaný svět.
Břeťovi se
náhodou podaří objevit způsob, jak dokončit Editinu práci. V naději,
že konečně udělá něco velikého, se sám pustí do výroby. Je však
zabrán do práce natolik, že nepostřehne výpadek ventilace a otráví
se jedovatými výpary.
Páralův styl je
strohý, často používá heslovitých poznámek v závorkách nebo ve
větách vypouští významově nepodstatná slova. Osobně mi tento styl
moc nevyhovuje. Ačkoliv se tak příběh vejde na menší prostor, je
vyprávění poněkud kostrbaté a ne tak čtivé, jak by mohlo být.
Páralovi
hrdinové jsou povrchní, názorově nestálí, ale právě proto také
celkem uvěřitelní. Příběh samotný není nijak hluboký (byť se tak
zprvu tváří), není ani napínavý, ani moc zábavný. Není však ani
nudný nebo nezajímavý, to rozhodně ne, je jen… průměrný.