Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

 

Home

Čtenářský deník

Maturitní otázky

Jiné materiály

Odkazy

Guestbook

E-mail

 

Michail Afanasjevič Bulgakov

Mistr a Markétka – Ма́стер и Маргари́та – The Master and Margarita – 1941

 

Mág Woland, ztělesnění satana, přijíždí do Moskvy. Spolu se svým doprovodem naruší běžný řád věcí, při kterých jsou občané města vystaveni bizarním situacím, ve kterých jsou zrychleně odhaleny jejich odvěké chyby a poklesky.

Woland ale nepáchá zlo a malicherný svět měšťáckých postaviček je pro něj dosti nezajímavý. Jeho pozornost upoutá až Mistr, spisovatel, který napsal román o Pilátovi, ale dobová cenzura jej zakázala. Mistr je zlomený a bojí se bojovat. A skončí v blázinci.

Mág si k sobě povolá Markétku, Mistrovu milenku, která jej v práci podporovala a cítí k němu lásku téměř fanatickou. Za doprovod na reji zlých sil o sváteční noci ji slíbí navrátit k Mistrovi.

Svůj slib splní, Mistr s Markétkou však na tomto světě již nemají místo, nejsou schopni existovat v okolí. Ani Ježíš (který v Mistrově příběhu prohlašuje zbabělost za nejhorší provinění) není ochoten Mistra přijmout a žádá Wolanda, aby je vzal k sobě. Ti souhlasí, Woland je nechá napít otráveného vína, které usmrtí jejich fyzická těla, a odeberou se k němu na věčnost.

 

Hodnotit „Mistra a Markétku“ je svízelné. Čtení samotné je dosti nudné, Bulgakov vrší neskutečné množství epizodických výstupů, kde sice satiricky zobrazuje na moskevských měšťácích obecnou lidskou povahu, ale chybí jim jednak pointa a jednoznačnost (což vzhledem k povaze díla nemusí ale asi každému připadat jako vada), jednak různorodost, což už jasně nudí a otupuje čtenářovu pozornost.

V nánosu těchto popisných řádění temných sil se může lehko ztratit samotný příběh Mistra a Markétky, umně propletený s příběhem o Pilátovi. Odkaz ke Goethovu Faustu je trochu zavádějící – Bulgakov vše posouvá a míchá. Woland je zde spíše v roli toho, kdo osvobozuje a promíjí, než v roli o zlo se snažícího démona, který mimoděk vykoná dobro. Tyto dvě stěžejní linie se ještě proplétají s výjevy z Moskvy ve fantasmagorický celek, takže román pak připomíná všemožně propletenou halucinaci

Problém „Mistra a Markétky“ tkví v tom, jak si vybrat, co je důležité, jak se zbavit balastu, aby zůstal stěžejní příběh. Román má přibližně tři sta padesát stran, přičemž ideální délka by dle mého byla o dvě stě stran kratší. Musím se přiznat, že kniha na mě více zapůsobila skrze doslov než skrze vlastní čtení. A takový stav, kdy stručná rekapitulace příběhu zapůsobí více než dílo samotné, není povzbudivý. Na druhou stranu druhé čtení, kdy už čtenář ví, na co se soustředit, musí být mnohem příjemnější a možná se ke knize, někdy daleko v budoucnu, ještě vrátím.