Dmitrij
Gluchovskij
Metro 2033 –
Metro 2033 – Метро 2033 – 2005
V postapokalyptickém
Rusku přežívají zbytky lidské populace v podzemí, ve stanicích
metra. Hlavní hrdina Arťom se vydává ze své domovské stanice VDNCh,
která čelí neznámému nebezpečí nového druhu mutantů, na misi do
srdce sítě metra, aby požádal o pomoc.
Cestou se setkává s nejrůznějšími společenstvími, která smysl života
hledají někdy v pouhém přežití, někdy v prokopání do pekla, založení
Čtvrté říše, obnovení komunismu či kanibalismu a víře ve Velkého
červa. Když Arťom dorazí do ústřední stanice Polis, její vedení je
sice znepokojeno situací ve VDNCh, ale nemá s k tomu, aby poskytlo
jakoukoliv reálnou vojenskou pomoc.
Nicméně místní
sekta knihovníků vidí v Arťomovi svého vyvoleného, který by mohl
najít bájný text v knihovně na povrchu; to se sice nepotvrdí, odměnu
Arťom nakonec stejně získá – a to informaci o funkční raketové
základně.
S pomocí
odvážných stalkerů se nakonec Arťomovi podaří rakety odpálit a
zaměřit hnízdo, ze kterého se noví mutanti líhnou. Na poslední
chvíli se mu však také podaří dešifrovat noční můry, které ho celou
dobu trápily, a pochopí, že se jednalo o snahu mutantů s lidmi
v podzemí navázat přátelské vztahy. Bohužel pozdě.
„Metro 2033“ je
atmosférická dystopie, která sice nezaujme literárními kvalitami co
se vypravěčského stylu týče (ten někdy spíše drhne, nicméně je
možné, že je to z části vinou českého překladu), ale na druhou
stranu příjemně potěší jak originálními kulisami, tak mnoha
zajímavými tématy, která nejsou dovedena k doslovným závěrům a
nechávají čtenáře ve většině případů udělat si vlastní závěr.
Je také
příjemné, že tísnivá atmosféra nepoznaného dobře funguje, autor něco
odhalí, ale většina hrozeb v metru je spíše na úrovni mýtů a
smyšlenek obyvatel jednotlivých stanic. Na druhou stranu konec
s přátelskými mutanty je poněkud nepřípadný, byť je alespoň utlumen
jejich brzkým vyhlazením, které s laděním knihy souzní více.
Každopádně celkový dojem je veskrze pozitivní a pokud vám připadá
téma zajímavé, pak jeho zpracování nezklame.
Na základě knihy
vznikla také povedená počítačová hra, která příběh však adaptuje
volně a většinu těch nejzajímavějších míst z knihy vynechává; na
druhou stranu přidává atraktivní nové lokace. Nicméně smysl dějových
změn mi přesto jasný není a nemám pocit, že by hře nějak prospíval.
Na druhou stranu
nabízí hra více konců a ten základní je o něco uspokojivější než ten
knižní, neboť Arťom sice mutanty vypálí, ale není zatížen
dešifrováním jejich mírové nabídky (byť v něm trochu hlodají
pochybnosti). Alternativně Arťom může pochopit přátelské úmysly
mutantů a vypálení jejich hnízda sabotovat a doufat v lepší
budoucnost (což je z příběhového kontextu zakončení asi
nejhloupější).