Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

 

Home

Čtenářský deník

Maturitní otázky

Jiné materiály

Odkazy

Guestbook

E-mail

 

Philip Kindred Dick

Marsovský skluz v čase – Martian Time-Slip – 1964

 

Děj knihy se odehrává v blízké budoucnosti na Marsu, kdy lidé již planetu úspěšně kolonizovali. OSN chystá projekt, který má přitáhnout na Mars další vlnu osadníků. V horách Franklina Delano Roosevelta má být postaven soběstačný komplex bytových družstev.

Spekulanti se začínají sbíhat, aby dosud bezcennou půdu skoupili a se ziskem prodali. Jedna z hlavních postav, magnát Arnie Kott, zaslechne jisté zvěsti a napadne jej, že by nebylo hloupé podívat se do budoucnosti, jestli skutečně k něčemu dojde. Spojí se s táborem pro psychicky narušené děti a zdá se, že jeho cíl by nemusel být nedosažitelný. Zdejší psychiatr se domnívá, že autistické děti – konkrétně podivínský Manfred Steiner – mají poruchu ve vnímání času a de facto by mohly vidět do budoucnosti

Arnie začne pracovat na projektu, který mu má umožnit komunikaci s Manfredem. Ještě než však projekt přinese ovoce, první spekulanti skoupí veškerou půdu. Arnie se rozhodne vydat s Manfredovou pomocí do minulosti a předběhnout je. Do jakési verze minulosti se skutečně přenese, nicméně nedaří se mu nic podniknout. Postupně si uvědomuje, že jde jen o pokřivený svět malého Manfreda. Když se vrací do skutečnosti, je zastřelen překupníkem, jehož základnu nechal dříve vykrást a srovnat se zemí. Arnie však do posledního dechu věří, že je ještě v Manfredově fantazii.

 

Výše popsaný příběh zachycuje jen hlavní dějovou linii. V knize se vyskytuje asi na deset důležitých postav, jejichž osudy jsou mistrovsky propleteny. To je rozhodně ta nejsilnější stránka knihy.

Příběh neustále koketuje s prolínáním reality a světa duševní choroby, často sice překračuje vysvětlitelnou mez, ale přesto si jakžtakž drží logickou strukturu. Díky tomu je na jedné straně přístupnější širšímu publiku, na straně druhé ztrácí na typicky dickovské atmosféře a výjimečnosti.

„Marsovský skluz v čase“ tedy není ani tak sugestivní jako Dickova nejlepší díla, ale ani tak kýčovitý jako jeho nejhorší. Je jednoduše průměrný. I když pořád zábavný.