Robert Merle
Malevil –
Malevil – Malevil – 1972
Román zobrazuje
život lidí po zničující jaderné válce. Hlavní postavou knihy je
uznávaný statkář Emanuel Comte, který se v době počátku konfliktu
nalézal s několika přáteli ve vinném sklípku svého hradu Malevilu.
Po počátečním
šoku a zoufalství se Emanuel snaží zabavit své druhy prací. Daří se
mu z Malevilu udělat soběstačné útočiště a zároveň tím zahání
chmurné myšlenky svých přátel, jejichž bližní jsou všichni mrtvi.
Ačkoliv je to zvláštní, brzy pomalému životu bez techniky přivyknou,
v podstatě jsou šťastnější a více si života váží.
Později se
začnou trochu rozhlížet po okolí a ke svému překvapení zjistí, že i
v přilehlém městečku La Roque přežilo asi dvacet lidí. Tamního
vedení se však ujal despota Fulbert, který se vydává za kněze, a
ustrašení lidé mu zobou z ruky. Fulbert ostře vystupuje proti
Emanuelovi a Malevilu, brzy si však uvědomí, že ani jeho „ovečky“ by
jej v případném konfliktu moc nepodpořily.
Spolčí se však
s loupeživou bandou, která se toulá krajem a drancuje zbytky
civilizace. Přesvědčí jejich velitele, aby se vydal Malevil dobýt.
Emanuel však díky důmyslným přípravám útočníky drtivě porazí a
vydává se do La Roque. Předstírá ovšem, že je tam veden jako
zajatec, a Fulbert jej odsuzuje za všechno, co jej jen napadne. Když
však Emanuel obyvatelům sdělí, že poraženi byli naopak bandité,
rozběsněný dav se na Fulberta vrhne a zabije ho.
V závěru knihy
ještě vedení obou měst řeší problém, zda-li se opět přiklonit
k technice. Ačkoliv již dobře vědí, že věda může být tvrdě zneužita,
opět se k ní vrátí – co kdyby to udělal někdo jiný s ne zrovna
přátelskými úmysly, že?
„Malevil“ je
poutavý sci-fi román, který má však několik drobných vad. Příběh je
hodně pomalý, bez problémů bych si jej dokázal představit na
polovičním prostoru. Ne že by pomalost sama o sobě tolik vadila –
plynulý a neuspěchaný tok vyprávění ladí se změnou životního stylu
postav.
Ději však chybí
napětí, vypravěč (Emanuel) často předem prozradí, jak nadcházející
události dopadnou, ještě než je odvypráví. Proto je čtenář de facto
celou dobu ve skluzu, čeká na ty zlomové události, zatímco mu jsou
líčeny jen obyčejné a všední záležitosti na Malevilu.
Vyzdvihnout
naopak zaslouží uvěřitelnost vývoje postapokalyptického světa.
Nicméně je třeba podotknout, že je to vize postapokalyptického světa
celkem optimistická – jak ve stupni destrukce na počátku, tak
v dalším vývoji.