Michael Crichton
Pirate Latitudes
– 2009
Guvernér Port
Royal, anglické državy v Novém světě, neoficiálně pověří korzára
Charlese Huntera loupeživou výpravu proti prakticky nedobytné
španělské pevnosti, u níž má dle posledních zpráv kotvit galeona
s pokladem. Hunter přijde s prohnaným plánem, díky kterému hodlá
galeonu Španělům ukrást s minimem mužů.
Do své posádky
si vybere samé ostřílené mořské vlky (a dokonce jednu ostrozrakou
vlčici) a španělskou pevnost doslova převálcuje za pomoci několika
vhodně rozmístěných náloží a téměř nadlidským bojovým schopnostem
hrstky jeho věrných druhů. Ačkoliv zdánlivě je vše úspěšně splněno,
cesta zpátky s pokladem je velice trnitá.
Nejprve se musí
posádka vypořádat se španělskou válečnou lodí, která se jim pověsí
na paty; i tuto překážku zdolají díky protřelé fintě kapitána
Huntera. Dále je smete hurikán, napadne mořská příšera a nemilé
setkání prožijí dokonce s lidojedy. A když konečně doplují domů,
čeká je nemilé překvapení – guvernér byl svržen a nový, poněkud
úzkoprsý samozvanec chce Huntera odsoudit k smrti jako piráta.
Hunter je uvržen
do vězení, brzy je však vysvobozen, neboť většina ostrova je stále
na jeho straně. Vyřídí si účty se všemi, co se proti němu postavili,
vrátí vládu do rukou původního guvernéra a konečně se může radovat
z nejlepšího námořnického kousku za poslední století. V poněkud
hořkém epilogu jsou stručně shrnuty většinou neveselé osudy Huntera
a jeho posádky v dalších letech.
„Pirate
Latitudes“ byly nalezeny v pozůstalosti Michaela Crichtona, a tedy
vydány až posmrtně. Nejedná se sice o nedokončené dílo, nicméně při
jeho čtení má čtenář pocit, jako by jej psal Crichton spíše pro
vlastní pobavení než pobavení svého publika – což je dost dobře
možné.
Příběh je totiž
vcelku průměrný a obsahuje snad všechna klišé pirátských historek,
která si umí člověk představit. Postavy jsou navíc vyložené
karikatury. Na druhou stranu Crichtonova spisovatelská zkušenost a
zručnost posouvá tuto knihu bez problémů do vyšší třídy; nicméně jde
stále spíše o hříčku než poctivý román. Druhově se dá přirovnat ke
Crichtonově „Velké vlakové loupeži“, která byla také situovaná do
minulosti a ve které se také odvíjel podobně prohnaný plán. „Velká
vlaková loupež“ však byla o poznání propracovanější a
inteligentnější.
Přitom úvod
knihy je skutečně povedený, popis života v Port Royal je velice
zajímavý a především uvěřitelný. Až je čtenáři líto, když se
příběhová linie stočí k Hunterově výpravě a pirátským eskapádám.
Crichton naštěstí umí bez větší námahy budovat napětí, takže čtení
je příjemné a svižné, ale silný pocit plochosti přetrvává. A závěr
na způsob „převratu v Hobitíně“ z „Pána prstenů“ také není příliš
uspokojivý – stejně jako poněkud zbytečný epilog.
V konečném
výsledku tak je pro Crichtonovy fanoušky tento román lepší než nic,
příjemné čtení na pár chvil, ale jeho nejlepším knihám se rovnat
nemůže – a v některých ohledech ani jeho průměrným. Na druhou stranu
lákavé prostředí a strhující tempo dají zapomenout na mnohé
nedostatky.