William
Shakespeare
Kupec Benátský –
The Merchant of Venice – 1598
Benátský kupec
Antonio chce pomoci svému příteli Bassaniovi, který potřebuje tři
tisíce dukátů, aby se mohl vydat dvořit dívce svého srdce. Hotovost
však nemá a musí si půjčit u Žida Shylocka; ten však chce v případě
nesplacení půjčky libru Antoniova masa. Shylock totiž Antonia
nenávidí za to, jak se k němu choval, kritizoval půjčování na úrok a
nadával mu do psů.
Antonio na
dohodu přistoupí, neboť se domnívá, že mu obchodní lodě brzy vynesou
mnohem více. Postupem času ale dochází špatné zprávy o těchto lodích
– všechny údajně ztroskotaly. Antonio nestihne splatit půjčku a
Shylock se slepě žene za pomstou, nechce již zpět peníze a stojí jen
o Antoniovo potrestání.
Bassanio u své
vyvolené uspěje a šťastně (a také bohatě) se ožení. Vrací se za
Antoniem, aby mu pomohl, Žid však nechce ani mnohonásobně více peněz
jako náhradu, nedá na přímluvy a prosby o milost. Bassaniova žena se
v převleku za soudce tajně vydá kupci pomoci.
Rozsoudí případ
tak, že Shylock sice oprávněně nárokuje libru masa, ale nesmí vzít
Antoniovi ani kapku krve, jinak propadne životem. Navíc Shylockovi
nakáže vzdát se majetku, neb usiloval Antoniovi o život. Antonio mu
však polovinu vyprosí zpět a druhou si ponechá ve správě jako
dědictví pro Shylockovu dceru. Nakonec přichází zpráva, že tři
z kupcových lodí šťastně dorazily do přístavu.
„Kupec benátský“
je typická Shakespearova komedie. Humoru je poskrovnu, a i ten, co
tu je, je poněkud prostoduchý, příběh je nepříliš smysluplně
zamotán, aby na konci mohl být zase šťastně rozmotán.
A tato typičnost
je zároveň velkým problémem. Je jasné předem, jak hra dopadne, že
všechny naznačené peripetie dopadnou dobře, že humor nebude ostrý
jako břitva, ale spíše nucený a věnovaný postávám pro to určeným.
Přesto je nutno přiznat, že na jevišti, kde je prostor pro rozvinutí
i jiných stránek než obsahových, by hra bavila jistě více než na
papíře.
Ve výsledku však
Shakespeare v tomto žánru nesáhá Wildeovi nebo Shawovi ani po
kolena. A je to docela zarážející, protože v tragédiích občas
vystřihne humorné glosy jedna radost. Nicméně pro úplnost by bylo
vhodné dodat, že v rámci Shakespearových komedií si přece jen „Kupec
benátský“ vede dobře, rozhodně patří k té lepší polovině, hra má
spád a nenudí, to zase ne. Jen škoda, že je to komedie.