Čtenářský deník

	Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež
Home Čtenářský deník Maturitní otázky Jiné materiály Odkazy Guestbook E-mail	William Shakespeare Kupec Benátský – The Merchant of Venice – 1598 Benátský kupec Antonio chce pomoci svému příteli Bassaniovi, který potřebuje tři tisíce dukátů, aby se mohl vydat dvořit dívce svého srdce. Hotovost však nemá a musí si půjčit u Žida Shylocka; ten však chce v případě nesplacení půjčky libru Antoniova masa. Shylock totiž Antonia nenávidí za to, jak se k němu choval, kritizoval půjčování na úrok a nadával mu do psů. Antonio na dohodu přistoupí, neboť se domnívá, že mu obchodní lodě brzy vynesou mnohem více. Postupem času ale dochází špatné zprávy o těchto lodích – všechny údajně ztroskotaly. Antonio nestihne splatit půjčku a Shylock se slepě žene za pomstou, nechce již zpět peníze a stojí jen o Antoniovo potrestání. Bassanio u své vyvolené uspěje a šťastně (a také bohatě) se ožení. Vrací se za Antoniem, aby mu pomohl, Žid však nechce ani mnohonásobně více peněz jako náhradu, nedá na přímluvy a prosby o milost. Bassaniova žena se v převleku za soudce tajně vydá kupci pomoci. Rozsoudí případ tak, že Shylock sice oprávněně nárokuje libru masa, ale nesmí vzít Antoniovi ani kapku krve, jinak propadne životem. Navíc Shylockovi nakáže vzdát se majetku, neb usiloval Antoniovi o život. Antonio mu však polovinu vyprosí zpět a druhou si ponechá ve správě jako dědictví pro Shylockovu dceru. Nakonec přichází zpráva, že tři z kupcových lodí šťastně dorazily do přístavu. „Kupec benátský“ je typická Shakespearova komedie. Humoru je poskrovnu, a i ten, co tu je, je poněkud prostoduchý, příběh je nepříliš smysluplně zamotán, aby na konci mohl být zase šťastně rozmotán. A tato typičnost je zároveň velkým problémem. Je jasné předem, jak hra dopadne, že všechny naznačené peripetie dopadnou dobře, že humor nebude ostrý jako břitva, ale spíše nucený a věnovaný postávám pro to určeným. Přesto je nutno přiznat, že na jevišti, kde je prostor pro rozvinutí i jiných stránek než obsahových, by hra bavila jistě více než na papíře. Ve výsledku však Shakespeare v tomto žánru nesáhá Wildeovi nebo Shawovi ani po kolena. A je to docela zarážející, protože v tragédiích občas vystřihne humorné glosy jedna radost. Nicméně pro úplnost by bylo vhodné dodat, že v rámci Shakespearových komedií si přece jen „Kupec benátský“ vede dobře, rozhodně patří k té lepší polovině, hra má spád a nenudí, to zase ne. Jen škoda, že je to komedie.

Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

William Shakespeare

Kupec Benátský – The Merchant of Venice – 1598

Benátský kupec Antonio chce pomoci svému příteli Bassaniovi, který potřebuje tři tisíce dukátů, aby se mohl vydat dvořit dívce svého srdce. Hotovost však nemá a musí si půjčit u Žida Shylocka; ten však chce v případě nesplacení půjčky libru Antoniova masa. Shylock totiž Antonia nenávidí za to, jak se k němu choval, kritizoval půjčování na úrok a nadával mu do psů.

Antonio na dohodu přistoupí, neboť se domnívá, že mu obchodní lodě brzy vynesou mnohem více. Postupem času ale dochází špatné zprávy o těchto lodích – všechny údajně ztroskotaly. Antonio nestihne splatit půjčku a Shylock se slepě žene za pomstou, nechce již zpět peníze a stojí jen o Antoniovo potrestání.

Bassanio u své vyvolené uspěje a šťastně (a také bohatě) se ožení. Vrací se za Antoniem, aby mu pomohl, Žid však nechce ani mnohonásobně více peněz jako náhradu, nedá na přímluvy a prosby o milost. Bassaniova žena se v převleku za soudce tajně vydá kupci pomoci.

Rozsoudí případ tak, že Shylock sice oprávněně nárokuje libru masa, ale nesmí vzít Antoniovi ani kapku krve, jinak propadne životem. Navíc Shylockovi nakáže vzdát se majetku, neb usiloval Antoniovi o život. Antonio mu však polovinu vyprosí zpět a druhou si ponechá ve správě jako dědictví pro Shylockovu dceru. Nakonec přichází zpráva, že tři z kupcových lodí šťastně dorazily do přístavu.

„Kupec benátský“ je typická Shakespearova komedie. Humoru je poskrovnu, a i ten, co tu je, je poněkud prostoduchý, příběh je nepříliš smysluplně zamotán, aby na konci mohl být zase šťastně rozmotán.

A tato typičnost je zároveň velkým problémem. Je jasné předem, jak hra dopadne, že všechny naznačené peripetie dopadnou dobře, že humor nebude ostrý jako břitva, ale spíše nucený a věnovaný postávám pro to určeným. Přesto je nutno přiznat, že na jevišti, kde je prostor pro rozvinutí i jiných stránek než obsahových, by hra bavila jistě více než na papíře.

Ve výsledku však Shakespeare v tomto žánru nesáhá Wildeovi nebo Shawovi ani po kolena. A je to docela zarážející, protože v tragédiích občas vystřihne humorné glosy jedna radost. Nicméně pro úplnost by bylo vhodné dodat, že v rámci Shakespearových komedií si přece jen „Kupec benátský“ vede dobře, rozhodně patří k té lepší polovině, hra má spád a nenudí, to zase ne. Jen škoda, že je to komedie.