Philip Kindred
Dick
Král úletů –
Confessions of a Crap Artist – 1959
Psychicky
vyšinutý Jack Isidore je na mizině a ujímá se ho jeho sestra Fay. Ta
se velice výhodně – alespoň finančně – provdala za majitele továrny
Charleyho, hrubého a omezeného člověka, který na začátku knihy
působí dosti záporně. Když jej Fay jednou pošle do obchodu pro
tampóny, cítí se tak potupen, že jí po návratu dokonce uhodí.
Postupem času
však vyplývá stále více najevo, že Fay je manipulativní, umíněná
osoba, která využívá všech kolem, jen aby dosáhla svého. Touží po
muži, který jí bude imponovat, ale zároveň jej chce jako sluhu, čímž
v jejích očích ztrácí na důstojnosti. Ve své podstatě má mentalitu
dítěte. Charleyho popudlivost, která nakonec vyvrcholila násilím, se
pak jeví spíše jako zoufalá snaha o znovudobytí vlastní důstojnosti
a důležitosti.
Fay později de
facto způsobí Charleymu infarkt, a zatímco je v nemocnici, začne si
románek s ženatým studentem Natem. Ten Fay sice zpočátku moc rád
nemá, ale ona si jej nakonec podmaní a zotročí stejně jako všechny
kolem. Charley se vrací z nemocnice odhodlaný Fay zastřelit, to se
mu však nepodaří a nakonec zastřelí sám sebe.
Nat opouští svou
ženu, během rozvodu si však uvědomí, že Fay doopravdy nenávidí.
Rozhodne se ji opustit, ale nakonec to nedokáže. Jack, jemuž Charley
odkázal půlku domu a dostatek peněz na psychiatrickou léčbu, se
mezitím schází s fanatickou skupinou a vyčkává konec světa. Když
nepřijde, prozře, uvědomí si, jak velký byl blázen, a rozhodne se
využít Charleyho peněz na léčbu. I toto zdánlivé prozření je však
shozeno tím, že Jack si ihned začne připravovat fundovaný dotazník
na psychiatra, aby vybral nejlepšího.
„Král úletů“ je
v rámci Dickovy tvorby naprostá rarita. Jedná se o zcela vážně
míněný společenský román, přirovnatelný obsahem například ke hrám
Tennessee Williamse. Navíc i kvalitou se může směle řadit
k vrcholným pracím dvacátého století, a to je u autora, který se
celý život věnoval sci-fi, vcelku podivuhodný úlet sám o sobě.
Kniha poutavě
vypráví o krutosti v lidských vztazích, o využívání a destruktivních
touhách. Dick navíc velice šikovně střídá první a třetí osobu, Jack
a Fay vyprávějí v první osobě, o Natovi a Charleym píše v osobě
třetí. Celkový dojem je tak nečekaně sugestivní a depresivní.
Přiznám se, že
jsem k přečtení této knihy dlouho sbíral odvahu a pustil se do ní
jen kvůli autorovi. Ale byl jsem velice překvapen. „Král úletů“ je
výtečná kniha, hluboká a působivá. Jednoznačně jedna z nejlepších,
co jsem v poslední době četl.