Isaac Asimov
Konec Věčnosti –
The End of Eternity – 1955
Děj knihy se
odehrává v budoucnosti, kde je svět technologií umožňující cestování
časem rozdělen na dvě roviny – Skutečnost, kde žijí obyčejní lidé, a
Věčnost. Věčnost tvoří síť komplexů v mnoha staletích, pracují zde
speciálně školení odborníci a lidé ze Skutečnosti o nich většinou
vůbec nevědí. Věčnost provádí ve Skutečnosti změny, které zabraňují
válkám a stabilizují společnost.
Hlavní postava
knihy je Provozní technik Andrew Harlan. Ten právě provádí změny ve
Skutečnosti, kde se setká s dívkou Noys, do které se zamiluje. Proti
pravidlům Věčnosti ji ukryje daleko v budoucnosti, kam se za ní
často vrací. Dojde však ke komplikacím se samotnou existencí
Věčnosti – Harlan se dozvídá, že musí poslat do 24. století vědce,
který položí základy samotnému cestování v čase. Jelikož se mu
nedaří navázat kontakt s Noys, z čehož viní vůdce Věčnosti, projekt
na poslední chvíli sabotuje a pošle vědce do jiného století.
Brzy se však
ukáže, že vedení Věčnosti mu v cestě do budoucnosti vůbec nebránilo,
a Harlan souhlasí, že pomůže ztraceného vědce najít. Odcestuje do
minulosti pouze s Noys, už si je však jistý, že Noys není tím, za
koho se vydává. Ta se mu přizná, že pochází z daleké budoucnosti,
která je silně ovlivněna změnami prováděnými Věčností. Ovlivňování
vývoje lidstva, aby žilo bez rizika, vedlo k jeho stagnaci, na
rozdíl od ostatních ras lidé nekolonizovali vesmír a nakonec
ztratili i jakýkoliv cíl své existence. Harlan se rozhodne, že
nikoho zachraňovat nebude, a Věčnost zaniká.
Cestování v čase
už je hodně provařená látka, ale pořád atraktivní. „Konec věčnosti“
se pohybuje mezi promyšleným sci-fi a žánrovým brakem, příběh má
několik světlejších míst, která skutečně berou dech, nicméně celkově
vyznívá spíše průměrně.