Haruki Murakami
Konec světa &
Hard-boiled Wonderland – Sekai no owari to Hādoboirudo Wandārando –
Hard-Boiled Wonderland and the End of the World – 1985
Děj knihy se
odehrává ve dvou rovinách. První je skutečný svět (byť s podstatným
scifi nádechem), druhou svět v hrdinově podvědomí. Tyto roviny se
pravidelně kapitola po kapitole střídají, přičemž ale ty v reálném
světě jsou o něco delší.
Hlavní postavou
– a též vypravěčem – je pětatřicetiletý šifrovač, kterému je do
hlavy při experimentálním výcviku vložen speciální program. Díky
němu je schopen zašifrovat data tak, že je nedokáže nikdo kromě něj
rozluštit. Ostatní účastníci experimentu však zemřou, jen vypravěč
jediný má mysl dostatečně uspořádanou na to, aby tuto metodu
šifrování zvládl.
Bohužel, ani
v jeho případě není experiment dokonalý; za krátký čas se mu
přepínač mezi normálním vědomím a jeho „jádrem“ má přepálit.
Vypravěč tak má dožít uvězněný ve svém vědomí (de facto tam bude žít
nekonečně dlouho, byť v reálném světě jednoduše zemře).
Zde nastává
nejjímavější a nejhlubší část příběhu, kde se vypravěč pomalu
rozlučuje se životem, uvědomuje si, jak jeho existence byla prázdná,
ale přesto ji má rád. Ve svém vědomí svádí boj, dokonce se zdá, že
se mu i podaří utéct, ale nakonec se dobrovolně rozhoduje v něm
zůstat, protože za ně cítí zodpovědnost – je to svět, co sám stvořil
– a také v něm více nachází sám sebe.
Hodnotit tento
román není zrovna jednoduché. Na jednu stranu po jeho přečtení
zůstává pocit, že se autor skutečně dotkl hlubších témat, na druhou
stranu ale také přijde na mysl, že je to vlastně celé strašná
kravina. Na kterou stranu se kdo přikloní, to už závisí spíše na
vkusu čtenáře.
Co je však
nepochybně skvělé, je Murakamiho styl. Kniha je velice čtivá, byť
přesahuje pět set stran, není problém ji přečíst za tři dny. Navíc
dokáže vykouzlit znejišťující – skoro by se dalo říci dickovskou –
atmosféru, ze které až mrazí.
Co však knize
dost škodí, je přemrštěná délka. Murakami ji sice hravě utáhne
vypravěčsky, obsahově však už tolik ne. Hlubší pointy, které jsou
navíc poněkud chatrné a spíše dojmové než uchopitelné, se ztrácejí
ve stovkách stran béčkového scifi, bloudění a šplhání temnými
jeskyněmi a agenty zlovolných organizací. Naštěstí je to zábavné a
napínavé, ale v míře silně přemrštěné.
Přesto je
výsledný dojem z knihy dobrý. Není to sice nic skvělého, ale jako
oddechová četba, která sem tam i přivede k zamyšlení, funguje
výborně.