Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

 

Home

Čtenářský deník

Maturitní otázky

Jiné materiály

Odkazy

Guestbook

E-mail

 

Haruki Murakami

Konec světa & Hard-boiled Wonderland –  Sekai no owari to Hādoboirudo Wandārando – Hard-Boiled Wonderland and the End of the World – 1985

 

Děj knihy se odehrává ve dvou rovinách. První je skutečný svět (byť s podstatným scifi nádechem), druhou svět v hrdinově podvědomí. Tyto roviny se pravidelně kapitola po kapitole střídají, přičemž ale ty v reálném světě jsou o něco delší.

Hlavní postavou – a též vypravěčem – je pětatřicetiletý šifrovač, kterému je do hlavy při experimentálním výcviku vložen speciální program. Díky němu je schopen zašifrovat data tak, že je nedokáže nikdo kromě něj rozluštit. Ostatní účastníci experimentu však zemřou, jen vypravěč jediný má mysl dostatečně uspořádanou na to, aby tuto metodu šifrování zvládl.

Bohužel, ani v jeho případě není experiment dokonalý; za krátký čas se mu přepínač mezi normálním vědomím a jeho „jádrem“ má přepálit. Vypravěč tak má dožít uvězněný ve svém vědomí (de facto tam bude žít nekonečně dlouho, byť v reálném světě jednoduše zemře).

Zde nastává nejjímavější a nejhlubší část příběhu, kde se vypravěč pomalu rozlučuje se životem, uvědomuje si, jak jeho existence byla prázdná, ale přesto ji má rád. Ve svém vědomí svádí boj, dokonce se zdá, že se mu i podaří utéct, ale nakonec se dobrovolně rozhoduje v něm zůstat, protože za ně cítí zodpovědnost – je to svět, co sám stvořil – a také v něm více nachází sám sebe.

 

Hodnotit tento román není zrovna jednoduché. Na jednu stranu po jeho přečtení zůstává pocit, že se autor skutečně dotkl hlubších témat, na druhou stranu ale také přijde na mysl, že je to vlastně celé strašná kravina. Na kterou stranu se kdo přikloní, to už závisí spíše na vkusu čtenáře.

Co je však nepochybně skvělé, je Murakamiho styl. Kniha je velice čtivá, byť přesahuje pět set stran, není problém ji přečíst za tři dny. Navíc dokáže vykouzlit znejišťující – skoro by se dalo říci dickovskou – atmosféru, ze které až mrazí.

Co však knize dost škodí, je přemrštěná délka. Murakami ji sice hravě utáhne vypravěčsky, obsahově však už tolik ne. Hlubší pointy, které jsou navíc poněkud chatrné a spíše dojmové než uchopitelné, se ztrácejí ve stovkách stran béčkového scifi, bloudění a šplhání temnými jeskyněmi a agenty zlovolných organizací. Naštěstí je to zábavné a napínavé, ale v míře silně přemrštěné.

Přesto je výsledný dojem z knihy dobrý. Není to sice nic skvělého, ale jako oddechová četba, která sem tam i přivede k zamyšlení, funguje výborně.