Philip Kindred
Dick
Klany alfanského
měsíce – Clans of the Alphane Moon – 1964
Příběh knihy se odehrává v blízké budoucnosti, nicméně změny vůči
současnosti jsou tak fantastické, že výsledek působí až komicky.
Země se hemží ufony všech tvarů a velikostí, lidé mají psionické
schopnosti, kolonizují vesmír, dokonce už za sebou mají i válku s alfanským
systémem.
Hlavní zápletka se soustředí na měsíc v alfanském systému, který je
osídlen pouze duševně nemocnými. Po válce tu totiž zbyli jen
pacienti a ti se na planetě zabydleli a vytvořili vlastní
společnost. Země má v plánu získat kolonii zpět pod svou kontrolu,
k témuž se ale chystají i alfánci.
Doprostřed této
komplikované situace se dostane agent CIA a hlavní postava knihy,
Chuck Rittersdorf. Od začátku do konce neví, na čí straně kdo stojí,
dokonce ani neví, na čí straně stojí on sám. V závěru je to však on,
kdo sjedná vzájemně prospěšnou smlouvu mezi kolonií a alfánci.
Nadbytečnost sci-fi
prvků byl vždycky Dickův problém, nicméně tentokrát zašel daleko za
únosnou mez. Navíc to ani ničím nevyvažuje, typická dickovská
dilemata a paradoxy se scvrkly do pár nevýrazných situací, jinak vše
připomíná dort pejska a kočičky ochucený kyanidem.
Snad by se našlo
pár světlých míst, například kolonie duševně nemocných je zajímavý
nápad. Ale vše je zasypáno hromadou kýčovitých kulis a rekvizit, že
čtenář musí mít silný žaludek, aby u knihy vydržel do konce.
Jednoznačně nejslabší Dickův román, co jsem doposud četl.