Philip Kindred
Dick
Když mrtví
mládnou – Counter-Clock World – 1967
Sebastian Hermes je majitelem malého vitária, podniku, který
exhumuje a prodává obživlé mrtvé. Čas se totiž převrátil a plyne
pozpátku, Hermes sám již jednou zemřel a znovu přišel na svět. Jeho
vitárium však příliš neprosperuje, a když náhodou při výjezdu narazí
na hrob Anarchisty Thomase Peaka, náboženského vůdce nyní velmi
vlivné sekty, je ochoten i překročit zákony, aby se „starorozence“
zmocnil.
Sebastian pošle svou ženu Lottu do Knihovny, aby zjistila o Peakovi
a jeho sektě všechny dostupné informace, aby mohl najít
nejvhodnějšího kupce. Ta se však podřekne, že ví, kde Anarchista je,
a tím spustí řetězec událostí, kdy se o Anarchistu začnou přetahovat
nejrůznější frakce – totalitní Knihovna, která však informace
neshromažďuje, ale naopak chronologicky ničí, Peakova sekta udité
nebo umírněnější Římský syndikát odmítající užití násilí.
Lotta je v Knihovně držena proti své vůli, je však zachráněna
strážníkem Tinbaneem, který ji tajně miluje. Schovávají se v motelu,
agenti Knihovny je však vypátrají, policistu zabijí a Lottu opět
uvězní. Podaří se jim unést i Anarchistu, kterého se Sebastian
snažil skrývat, jak nejlépe uměl.
Udité se domluví se syndikátem a vyšlou Sebastiana do Knihovny, aby
osvobodil Anarchistu. Ten však zachrání jen svou ženu a prchá.
Anarchista je agenty Knihovny později zavražděn. Rozzuření udité se
Sebastianovi chtějí pomstít a pošlou na oba manžele zabijáky. Lotta
je zabita a zdrcený Sebastian se toulá krajem, až skončí na
hřbitově, kde vše začalo – a kde spočívá jeho poslání přivádět mrtvé
zpět k životu.
Ačkoliv se děj
knihy odehrává ve sci-fi kulisách, je nutno podotknout, že o ty tady
ani tolik nejde, jsou spíše prostředkem, který má svou groteskností
akcentovat stěžejní témata. Těžištěm románu je totiž autorova
nespoutaná fantazie, schopnost pohrávat si s prostorem a časem,
znejistit všechno kolem, aby zůstal jen lidský prvek a obyčejné
záležitosti – láska, slabost, zneužívání, hrdinství.
O tom svědčí i
tyto kulisy samotné – nejsou promyšlené do důsledků ani logické ve
svých vlastních pravidlech, kauzalita zůstává zachována, čas plyne
normálně dál, jen některé – převážně biologické – procesy jsou
obráceny.
Výše uvedené
rysy jsou typické pro Dickovo dílo obecně, jen zde jsou ještě
výraznější. V mnohem větší míře se tu také uplatňují filozofické
vsuvky, které se logicky zabývají posmrtným životem či existencí
Boha, zmrtvýchvstání je doprovázeno úryvky z Bible, citáty slavných
filozofů uvádějí jednotlivé kapitoly. Menší narážka je ale věnována
i modernějšímu Pánu prstenů, konkrétně démonické básni o prstenu
moci, která v kontextu událostí působí ještě tísnivěji.
Možná vás poděsí
výše zmíněná filozofická či náboženská témata, ale ve skutečnosti se
není čeho bát. Dick nekáže, nic netvrdí, spíše naopak prezentuje,
jak vůbec nic neví – toto tápání a nepatrnost jednoho človíčka proti
světu i Bohu, je-li nějaký, je také typická pro celé jeho dílo.
Má tedy smysl
číst „Když mrtví mládnou“? Odpověď je jednoduchá pro Dickovy
fanoušky – rozhodně ano, kniha splňuje vše, co od ní budou čekat. Co
se týče čtenáře neznalého, pro něj by bylo lepší začít u jiného
autorova románu. Nemusel by totiž pochopit, že nejde o běžnou sci-fi
a odhodit román jako slátaninu. Ne že by to slátanina v mnoha
ohledech nebyla – jen se tak musí brát. A jestli se u ní budete
bavit, pak záleží jen na vás. Ale tajemné mrazení, které jako
ostatní Dickovy knihy přináší, je alespoň pro mě dostatečnou
motivací.