Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

 

Home

Čtenářský deník

Maturitní otázky

Jiné materiály

Odkazy

Guestbook

E-mail

 

Karel Schulz

Kámen a bolest – 1942

 

Kniha se zabývá životem a tvorbou slavného Michelangela. Tato dějová linka je pojítkem všech událostí, které se odehrávají na pozadí mistrova příběhu. Vzniká tak mohutná historická freska, plná obrazů z vypjatých momentů dějin Itálie na přelomu 15. a 16. století.

Michelangelo začíná jako odstrkované dítě ze směnárnické rodiny, jehož „pomatená“ snaha být umělcem je rodinou vnímána jako ryzí flákačství (později to však bude on, kdo bude své nevděčné příbuzné živit). Ve Florencii zatím vrcholí zlatý věk Lorenza Magnifica, osvíceného panovníka, jehož život se však již chýlí ke konci a jeho syn není vladařsky příliš zdatný.

Po smrti Lorenza následuje úpadek a moci nad městem se ujímá fanatický mnich Savonarola, kázající zřeknutí se všech pozemských radostí; to mimo jiné spočívá ve spalování světských uměleckých děl na náměstí. Michelangelo z Florencie prchá, aby tvořil poté v Bologni a Římě. Zakotvit se mu však nedaří a po upálení Savonaroly se umělec vrací opět domů. Zde z rozbitého bloku mramoru dokáže vytesat úchvatnou sochu Davida a získá si obdiv po celé zemi.

Po smrti současného papeže Alexandra z rodu Borgiů dochází k obrodě Říma a Michelangelo přijíždí do věčného města, aby pro papeže Julia II. vytesal monumentální náhrobek a podílel se na celkové přestavbě a výzdobě. Zde kniha bohužel vprostřed děje končí, neboť Schulz nestihl své dílo dokončit.

 

„Kámen a bolest“ je překvapivě zajímavé čtení, které zvládá být jak historicky hutné, tak čtenářsky přitažlivé. Vykresluje jak život umělce, proces jeho tvorby, vysílení a bolest, tak podává barvitý obraz o době, ve které se příběh odehrává.

Poněkud zvláštní je autorův styl – je květnatý, spoléhá na velké množství příměrů, hlavní popisné věty se často opakují, vše je vykresleno jakoby horečně, vypjatě. Ze začátku působí tento styl trochu kýčovitě, ale v průběhu čtení se přece jen překlopí spíše do kladu než záporu knihy. A je velmi pravděpodobné, že právě kvůli tomuto stylu zůstane kniha ve čtenářově paměti hluboko zaryta. Nejlépe funguje někdy až rytmické opakování popisných spojení, které dokáže vykreslit hutnost okamžiku či osudově zamrazit ve správný moment.

Kniha tak snese bez problémů srovnání s jinými historickými romány (např. Egypťan Sinuhet), dokonce je možná komplexnější – Schulz dokázal v jedné knize skloubit do funkčního celku více rovin, které se nijak nepopírají. Je veliká škoda, že kniha nebyla dokončena, neboť mnoho motivů zůstalo bez vyvrcholení a pravděpodobně pouze dovyprávění těchto dějových linek by umožnilo poctivé zhodnocení díla. Takto zůstává čtenář bez zakončení, bez katarze. Nelze říci, zda často používané snové vize či předtuchy by vedly pouze k jejich trpnému naplnění, či dynamickému použití v ději, zda by započaté konflikty postav měly ještě silnější vyvrcholení, či se „zahrály do ztracena“, nemaje ve skutečnosti promyšlené pozadí.

Na okraj si ještě dovolím poznámku ke konkrétnímu vydání z roku 1970, které jsem měl k dispozici – „Kámen a bolest“ přímo vybízí ke krásně ilustrovanému vydání, doprovázejícímu příběh fotografiemi právě tvořených děl. Když Michelangelo tesá Pietu, očekával bych v textu její fotografie, ne fotografie detailu palce některého z medicejských šlechticů. Stejně tak nedokončený konec by zasloužil epilog s historickým dovyprávěním osudů jednotlivých postav. Stačily by tři, čtyři řádky ke každé postavě a čtenář by měl příběh alespoň trochu dokončen. Takto mu nezbývá než hledat odpovědi na internetu či v encyklopediích. Domnívám se, že edičně citlivé vydání by čtenáři celkový zážitek dokázalo velice zpříjemnit a dalo by zapomenout nedokončenosti příběhu.

Celkově však kniha stojí rozhodně za pozornost, absence opravdového zakončení zase tolik nevadí a umělecký zážitek má čtenář z knihy i bez něj. „Kámen a bolest“ provede čtenáře fantastickým světem romanticky dokreslené renesanční Itálie a dovolí čtenáři být přítomen při tvorbě největších uměleckých skvostů, jaké kdy svět spatřil. A to není málo.