Umberto Eco
Jméno růže – Il
nome della rosa – The Name of the Rose – 1980
Do opatství
v horách přijíždí mladý novic Adso se svým mistrem Vilémem z Baskervillu.
Vilém zde má připravit setkání papežských a císařských vyslanců.
V opatství však dojde k záhadnému úmrtí mladého mnicha Adelma. Opat
pověří Viléma vyšetřováním Adelmovy smrti. Vilém dojde k závěru, že
se nejspíše jednalo o sebevraždu, nicméně brzy dojde k dalším
úmrtím, která už sebevraždami rozhodně nejsou.
Setkání delegací
skončí neúspěšně, Vilém nicméně zůstává, aby pátrání dokončil.
Zjistí, že jednotlivé smrti spojuje kniha, kvůli které se někdo
neštítí vraždit. Pátraní Viléma a Adsa zavede až do labyrintu zdejší
knihovny a jejích tajných místností. Tam se setkají s Jorgem,
bývalým knihovníkem, který je nyní už slepý, přesto má však na
svědomí hrůzy, které se v opatství staly. Jorge se snažil udržet
v tajnosti jistý Aristotelův spis o smíchu, který by mohl podlomit
autoritu církve. Proto stránky této knihy napustil jedem, kterým se
později otrávili zvědaví mniši. Jorge však nehodlá knihu vydat a
pokouší se sníst její stránky. Dojde ke krátké potyčce, při níž
slepý Jorge převrhne svítilnu, které podpálí knihovnu. Jorge vhodí
knihu do plamenů a pomalu umírá na pozřený jed. Požár zachvátí
postupně celé opatství, Vilémovi s Adsem se naštěstí podaří dostat
do bezpečí. Příběh, který se odehrává ve čtrnáctém století, píše
Adso už jako starý mnich.
Kromě hlavní
dějové roviny se kniha ještě zabývá duševním ovzduším doby,
teologickými spory a kacířskými sektami. Podle knihy byl natočen
stejnojmenný film se Seanem Connerym v roli Viléma. Kniha se mi
velmi líbila, děj má i přes několik vláčnějších míst slušný spád,
což se podařilo přenést i do filmového zpracování.